Verunka a Marek

 Ztracený.

/ Tuhle měla Verunka hodně ráda/

Nechtěla o tom nikdy psát, měla strach aby jí o to nikdo nepřipravil .  Tak snad se nebude zlobit, když dneska já o tom něco málo napíšu.

Už ani přesně nevím, kdy se poznali. Bylo to ale v době, kdy Marek nebyl ještě ani trochu známý. V té době jsme s Verunko jezdili na různé koncerty, to aby si jako správná puberťačka taky něco užila. Jezdili jsme ale převážně jenom na ty letní, co byly v přírodních amfiteátrech.

A někde tam se poznali a coby kamarádi si padli do oka. A tak Vám je jasné, že v tu chvíli jsme žádný koncert, který měl Marek u nás v okolí nemohli vynechat.

V té době vznikla i spousta společných fotek.

Dneska jsem narazila na tyhle dvě.

 

Verunka, ač neznala noty a ani nikdy nebyla schopná se je naučit a porozumět jim, měla jiný dar. Stačilo ji, aby nějakou písničku slyšela dvakrát, třikrát a už ji uměla jedním prstem zabrnkat na klávesy. 

Měla dvoje, ty větší měla schované a tyhle malé měla na komodě a každou chvíli si něco jen tak pro radost brnkala.

Takže písničky od Marka si uměla tímhle způsobem zahrát a zazpívat všechny.

A tak se kolikrát i stalo, že i v tom nejparnějším v létě se z pokojíčku ozývala Tichá noc či nějaká jiná vánoční písnička.

A kamarádství s Markem výdrželo dlouhá léta až dodnes.

A tolik jedna z podob naší Verunky o které ona nechtěla aby se o ní vědělo.

A ještě trocha retra

Veruška už od mala byla pro každou srandu a takhle nás po večerech bavila a zpívala nám.

Broučku náš milovanej, máme tě moc moc rádi Beruško naše malá ❤️❤️❤️

Tvoji milující maminka, tatínek a Baruška 

❤️❤️❤️