Pustily jsme si domů

 podzim. 

Sice ještě venku na okně nám to kvete letně, ale tím jak se den ode dne dřív a dřív smráká ten podzim už na mě vlezl.

Ušila jsem dva nové povlaky na polštářky a pár dýní,  na louce jsem natrhala suchou trávu a bylo. 

9

Dneska jsme byly na zahradě, ale o tom příště,  udělaly jsme práce jak na kostele a zahradu už tak pomalu chystáme na podzimní a zimní spánek. 

A koupila jsem si domů nové talířky, jsou pěkně těžké a budu je používat hlavně jako podnosy na různé dobroty pro návštěvy. 

Ale i na focení jsou taky prima, to jsem ani nečekala, že to tomu jídlu bude na nich tak slušet.

Jsou to sýrovo vaječné " muffiny" , kdyby jste na ně chtěly recept, napište a ráda se s vámi o něj podělím.

A tady koukejte, jak Barušce bylo úplně jedno, že fotím. Rozhodla se totiž,  že se chce uprdelit v rohu gauče a tak si to tam musela udělat pěkně po svém. 

A z jiného soudku.

Snažím se co mi to jde, ale to vite. Hlava zlobí a dělá si teď  co chce. Bez jakéhokoliv varování mi připomene nějakou vzpomínku a je to. Zas v tom jedu a v tu chvíli  mi přijde celý svět úplně černý.  Nechápu, jak je možné,  že vsechno běží dál. Dál ráno vychází a večer zapadá sluníčko.  Střídají se roční období a už tu máme zas podzim, dozrává poslední ovoce. Houby rostou tak, jak nikdo po tom suchu, už ani nečekal. Čápi už dávno odletěli za sluníčkem. 

A já tu jsem bez Verunky a Radka.

Ještě mě čeká za pár dnů jeden šeredný datum. Datum, který mi sebral tu jedinou a poslední naději a oporu v trochu lepší dny, která mi zbyla.

Kdybych jen uměla vrátit čas, neumím ....

Moc Vám všem děkuju za všechnu vaši podporu, moc prosím mě znamená. 

Šárka s Baruškou 

A ta už zas řadí, jak černá ruka mafie.

Nejenže krade toaleťák na zahradě, ona už ho krade i doma.

Sedmset třicet dnů

 už nejsem mámou.

730 dlouhých, předlouhých dnů plných bolesti, ticha a prázdna, které tu po tobě zůstalo.

730 nekonečných nocí, kdy každá vteřina se zdá dlouhá jak jeden rok.

Ten den v 15:14 se nám s Radkem nadobro zhroutil svět, ale pořád  jsme ještě věřili v zázrak.

Ten se nestal, v 15:42 nám lékař oznámil, že jsme zavolali pozdě, že už se nadalo nic dělat.

Když jsem tě našla v posteli, spokojeně jsi ležela na zádech, očička zavřený a na tváři lehký, spokojený úsměv.

Úplně jsem strnula, hlavou mi v tu chvíli problesklo, že je něco špatně, něco hodně špatně. Nereagovala jsi , nedýchala.

Volala jsem na Radka, ať volá záchranku.

Stahla jsem tě z postele na zem a začala masáž srdíčka a prosila tě, ať se chytneš, zasténáš, pootevřeš očička, a ono nic, pořád nic,

Honem jsem běžela otevřít záchrance, Radek v tu chvíli ještě ani trochu nechodil.

Nasadili ti kyslík a pokračovali v masáži. 

Napojili si tě na přístroj a píchali ti jeden adrenalin za druhým. A přístroj pořád dokola oznamoval : Pokračujte v resuscitaci...... 

 Najednou bylo ticho.

 Děsivé ticho.

 Vrátili tě zpátky do postele a celou přikryli.

To přeci ne, tohle ne, odkryla jsem ti hlavičku a prosila tě, že to spolu zvládneme a znova jsem ti začala masírovat srdíčko, až jeden  záchranář mě zezadu chytil za ruce a dlouze se na mě podíval ...... .

Došlo mi co se stalo, ale vůbec jsem to nechápala.

Do toho všeho nám ještě nám doktor oznámil, že tím, že jsi umřela dřív, než dojeli, tak nařídil pitvu, aby byla známá příčina úmrtí.

Pak tě odnesli v pytli , ve velkém černém pytli.

Ne to není možné, to je určitě nějaký omyl.

Nebyl.

Nastalo neznámé, nepochopitelné nic . 

Seděli jsme s Radkem spolu v ložnici na posteli, drželi se za ruce a nechápali, nechápali cože se to vlastně stalo.

Ne to nemůže být pravda, vždyť jsi si chtěla , až se vyspíš, rozdělat kinder vajíčko, které jsem ti ráno koupila a tak jsi si ho schovala až na večer.

Měla jsi v plánu, že odpoledne spolu vymyslíme dárky pro taťku k narozeninám.

Už jsi i věděla co budeš večer malovat.

A nejednou nic, vůbec nic z toho už neplatilo a neplatí dlouhých 730 dní.

Oba s taťkou jsme pak brečeli, hodně brečeli a dál se drželi za ruce tak silně, že jsem až taťkovi prorazila nehtama kůži na ruce.

Pak taťku napadlo, že tě tam přeci nemůžeme nechat samotnou, zavřenou někde v lednici.

Volal Jirkovi, aby pro nás přijel a odvezl nás na hřbitov, že tam s tebou musíme být, přeci tě tam nenecháme jen tak.

Jirka nepřijel, místo něj přijela intervenční pracovnice ze záchranky.

Po několika hodinách odjela a my tam zůstali zas úplně sami, bez tvého smíchu, brebentění, otázek a přítomnosti.

Jen díky taťkovi jsem přežila ten první rok.

 Když jsme se začali zas malinko nadechovat, tak přišla druhá, naprosto nečekaná rána .

Všechno to mám před očima jakoby se to stalo včera.

Po ní přišlo ještě větší ČERNO, PRÁZDNO a BOLAVO  a to trvá doposud, jen se s tím učím někdy hůř a někdy líp žít. 

I přesto nikdy do konce svého života nikdy nepochopím, proč už nemůžu být dál vaše máma a manželka

dopoledne

 
jsme se sbalily a vydaly na zahradu. Naposledy jsme tam byly v úterý, ve čtvrtek jsme tam měly pana zahradníka, kterému se uvolnil termín a tak volal, jestli by se nám to hodilo takhle narychlo.

To víte, že hodilo a tak máme hotovo. A my to hotové viděly až dneska a jsem s jeho prací hodně spokojená. Udělal vše tak jak jsme se předem domluvily , všechno co ořezaly po sobě uklidili a nám tak ušetřil spoustu práce.

My jsme dneska nejdřív zatopily v kamnech, pustily si k tomu F.L.Věka a bylo nám dobře. 

A pak jsme se taky pustily do práce. První na řadu přišly ostružiny,  staré výhony jsme ostříhly a ty nové přivazaly.  A Baruška na té fotce trucuje. Nedovolila jsem jí dneska hrabat a tak si hledala jinou zábavu no a našla si ji v podobě mého telefonu a navíc mi o tom vůbec nic neřekla. 

Když jsem se chtěla podívat kolik je hodin, tak telefon nikde, tak jsem to holt svedla na mojí sklerózu a volala na Míru aby mě prozvonil.

A víte odkud ten telefon zvonil ? Madam si ho odnesla pod molo a né že by ho tam jinak nechala, ona si ho tam pro jistotu i lehce zahrabala. Dostala vynadáno, urazila se a dobrou půl hodinu dělala, že mě neslyší. 

A  včera navečer jsem se pustila do dýní,  mám nastříhano na deset a tak zítra bych se do nich chtěla pustit.

A vám všem přeju moc hezký večer a za všechno moc děkuju 

Šárka s Baruškou 

Zaplať pán bůh

 Začnu pěkně od začátku.

Asi tři dny zpátky začala Baruška lehce pokašlávat. Včera když jsme byly na procházce, tak začala taky kašlat a asi něco přitom vdechla a začala se dusit. Po chvilce se to malinko zlepšilo, ale to už jsme frčeli na veterinu, ta je  naštěstí od nás jen 5 minut autem.

Tam začal frmol, dostala kapačku, injekci,vzali ji krev na CRP. A dál tápali. Takže na dnešek jsme se domluvili  celkový krevní obraz a RTG hrudníku a bříška.

A je to teda tak, že má lehce zvýšené CRP a lehký nález na průduškách. Dostala antibiotika na tři týdny. 

A co se týká krve má vše ostatní úplně v pořádku. To že má slabou šelest na srdíčku víme už asi 3 roky. Nijak se to nezhoršilo, ale přesto jsme se s paní doktorkou domluvili na kardio vyšetření. To bude někdy na přelomu listopadu- prosince. Ještě mi dají vědět. To sen jezdí dva lékaři, jeden z Hradce a druhý z Prahy. A jezdí sem, až když mají plnou kapacitu objednávek na celý den. Zrovna tady jeden z nich byl předevčírem, tak proto budeme takhle čekat. Ale nic se neděje, nepospíchá to.

Po rozhovoru s paní doktorkou je to tak určitě lepší. Oni by tady Barušce na srdíčko léky tady dali, ale byly by to takové univerzální.  A pan doktor jí poté , co udělá vyšetření ultrazvukem , dá  konkrétnější a cílenější léky na to, aby se to časem nezhoršilo.

Ale jinak je prý na svůj věk jura. Má naprosto v pořádku ledviny,močový měchýř, slinivku i játra, dělohu i mléčné žlazy a tak jsem za to moc ráda. Po tom, co mi řekli včera, co všechno by to mohlo být, jsem si opravdu hodně oddechla.

Moc Vám všem děkuju za podporu jak tady, tak i na telefonu, moc si toho vážím, jste moc hodné,

A už jsem teď odpoledne zvládla i pana psychologa, sice jsme měli mít schůzku na zahradě, ale nakonec jsme to zvládli doma.

Tak se mějte moc hezky a ještě jednou moc děkuju. za nás obě.

Šárka s Baruškou 

A ta už teď tady tahá balónky 

My dneska takhle

bylo to naprosto nečekané  a rychlé.

Jak já to září nemám ráda.

Zítra rentgen hrudníku a krevní obraz, v poledne budeme chytřejší.

Prosím, moc prosím ať to dopadne dobře,

já vím, že jednou Barušku nebudu mít, ale teď prosím ještě ne, už takhle je doma strašný ticho a prázdno.

Bez ní už bych opravdu neměla sílu jít dál,

opravdu moc velký strach o ní mám.

Víte, poslední dva roky mám pocit, že jsem nadobro ztratila sama sebe.

Vlastně už ani já sama nevím kdo jsem a  jak se sama do sebe aspoň trochu vrátit.

Ano, dělám to co se ode mne očekává.

Žiju, funguju a usmívám se .

Ale někde uvnitř vím, že to nejsem já. že jen stojím zamrzlá v čase a sleduji svůj vlastní život, jak si žije tak nějak beze mně.

A vlastně se ani nebojím toho, kam směřuje.

 Děsím se jen toho, že  už si ani nepamatuju, kým jsem byla, než jsem se začala ztrácet a že ten můj život jde sám beze mne a já jen stojím a koukám a nechávám ho jít .....

Už té bolesti je na mě nějak moc

Šárka 

Zítra, až budu vědět , tak vám napíšu víc .

Když jeden myslí a pan

 zahradník mění.

Byli jsme spolu domluveni, že přijde někdy v průběhu dvou až tří týdnů a já bylo spokojená,  že to bude takhle brzy.

Dneska ráno mi zvoní telefon , kouknu a pan zahradník.  A že prý na zítra mu vypadl jeden klient a jestli bych chtěla, že by mohli přijít už zítra po obědě.  No to vite,že jsem chtěla, opravdu mě to potěšilo. 

A tak mi tedy pomůžou s modřínem, borovicí a se živým plotem z tůjek u horní cesty. Pro mě to bude opravdu veliká pomoc a vznikne mi tím i čas s důkladnějši přípravou zahrádky na zimu.  Ono se to nezdá, ale pár týdnů se překulí a bude říjen.  No a to už máme zahrádku téměř bez sluníčka, jak je pak už nízko, tak už k nám skrz stromy nedovolí. 

Včera jsme tam s Baruškou byly, poseklaly jsme, dodělaly ostružiny,  ostřihaly další kapradí,  zasadily si do skalky nové trvalky, posbíraly popadaný jablíčka/a že jich teda bylo/, poseděly jsme si na sluníčku a byl čas jet domů. 

A ani se nám moc nechtělo. .

Tu růžovou hortenzií jsem si koupila už asi před měsícem, zasadila jsem ji a bála se, jak přežije ta vedra. Vypadá,  že to zvládla dobře a že se jí daří. 

A i ta bílá latnatá mi dělá radost,  s blížícím se podzimem začíná pěkně růžovou, přesně tak jak má. 

A co se týká mého pečení na svatbu,  pořád jsem z toho hodně špatná, těch pochval se sešlo víc jak dost a je tohle prostě neumím.  A už vůbec to neumím prožívat sama. Připadám si strašně až snad špatně, že při tom všem trápení a bolesti mám zažívat takovou radost a pocity štěstí z toho, jak jsem to zvládla.  Je mi z toho smutno, že já můžu a Verunka s Radkem ne.

Za všechno moc, moc děkuju

Šárka s Baruškou 

Připadám si jak nějaký zrádce. 

Pokud se něco nepokazí,  tak v pátek přijede pan psycholog.