pondělí 16. listopadu 2026

Poslední dny

 Jsme v jednom kole a to je moc dobře. 

Opravdu hodně času trávíme venku na procházkách. 

Baruška, ačkoliv to vůbec neznala už perfektně  umí chodit na vodítku a u nohy. Už se ani nebojí když jdeme na chodníku vedle silnice. Ze začátku se bála aut, to už jsme také zvládly a tak naše procházky jsou den ode dne delší a delší. 

A doma to máme tak, je to velký mazel a chvíli co chvíli si přijde pro pohlazeni nebo pomazlení.  V tu chvíli jde u obou všechno stranou a věnujeme se sobě.

Když se pak zaberu do práce a po chvíli si uvědomím, že je podezřelé ticho, tak se pak nestačím divit.

Oblíbená činnost Baruška je, že stahuje deku z gauče, takže i třeba třikrát za den ji tam musím dávat znova. Dneska to ale posunula o level výš. Už ji nestačila jen ta deka a tak se rozhodla, že pokoří v ložnici peřinu.

Jenže to se mýlila, jejích šest kilo na to nestačilo a tak se jí podařilo peřinu jen na půl stáhnou z postele dolů a to ji tak udolalo, že na té peřinu usnula. A jestli myslíte, že  na to měla bůhví kolik času tak se pletete. Zvládla to během pár  minut, než  co jsem vyndala prádlo z pračky a pověsila ho.

Takováhle to je moje malá lumpice.




A taky jsme hodně pekly.
Kromě dortu ve středu a šesti štrůdlů v sobotu nám doma každý den přibývá další cukroví do  Mikulášských krabiček. 

Dneska jsem se také pustila do čokoládových lízátek na jeden charitativní jarmark, nezůstane jenom u nich, mám v plánu toho pro ně udělat víc.









A takhle to teda máme a jsme za to obě rády. 

Jen se vám musím k něčemu přiznat. Tohle neumím ani trochu.   
Když mi přijde odezva na moje pečení, tak to vždycky obrečím , tak moc bych se ráda o tu radost podělila s Verunkou a Radkem. 


A vy mějte hezké pondělí a za všechno Vám moc děkuju 

Šárka s malou Baruškou 




Žádné komentáře:

Okomentovat

♥ Všem děkujeme za Vaší návštěvu a čas strávený u nás na blogu ♥