Jsme v jednom kole a to je moc dobře.
Opravdu hodně času trávíme venku na procházkách.
Baruška, ačkoliv to vůbec neznala už perfektně umí chodit na vodítku a u nohy. Už se ani nebojí když jdeme na chodníku vedle silnice. Ze začátku se bála aut, to už jsme také zvládly a tak naše procházky jsou den ode dne delší a delší.
A doma to máme tak, je to velký mazel a chvíli co chvíli si přijde pro pohlazeni nebo pomazlení. V tu chvíli jde u obou všechno stranou a věnujeme se sobě.
Když se pak zaberu do práce a po chvíli si uvědomím, že je podezřelé ticho, tak se pak nestačím divit.
Oblíbená činnost Baruška je, že stahuje deku z gauče, takže i třeba třikrát za den ji tam musím dávat znova. Dneska to ale posunula o level výš. Už ji nestačila jen ta deka a tak se rozhodla, že pokoří v ložnici peřinu.
Jenže to se mýlila, jejích šest kilo na to nestačilo a tak se jí podařilo peřinu jen na půl stáhnou z postele dolů a to ji tak udolalo, že na té peřinu usnula. A jestli myslíte, že na to měla bůhví kolik času tak se pletete. Zvládla to během pár minut, než co jsem vyndala prádlo z pračky a pověsila ho.
Takováhle to je moje malá lumpice.












Žádné komentáře:
Okomentovat
♥ Všem děkujeme za Vaší návštěvu a čas strávený u nás na blogu ♥