Včera

a i když  to tak většinou není, jsem se vydala pro zbytek  jedněch čtvrtletních podkladů na DPH. Většinou mi je chlapi vozí sami sami domů, ale včera jsem cítila, že musím ven. Po upršeném pondělí včera svítilo sluníčko a to modré nebe bylo tak blízko zemi, tak nadosah .....

nešlo ho nevyfotit...

♥♥♥

Dneska mě čeká jeden nákup, hodně bolavý a zároveň plný očekávání. 

Včera mi z dočasné péče poslali míry nové  Barušky a tak se vydám pro nové kšírky a podzimní bundičku. 

Tu zimní pak už půjdeme koupit spolu.

Tomu, co se stalo za poslední dva roky vůbec nerozumím a ani rozumět nechci, nic na tom  bohužel nikdy nezměním a vím, že otázky začínající slovem proč mi hodně ubližují  

A to ticho,  bez capkání Baruščiných pacinek po podlaze, by se dalo krájet.

♥♥♥

Někde tam nahoře jsou ti, které jsem milovala, pro které jsem žila.

Nemůžu je obejmout, nemůžu je pohladit dát jim pusu a několikrát za den říct, jak moc je mám ráda a věřte, to sakra bolí   .

Ale jsou to právě oni, kdo mě drží nad vodou a kdo mi poslal tu naději v nové Barušce, že zas bude trochu líp a že to je právě ona, kdo mě potřebuje a kdo mi přinese nový smysl do života.

Děkuju.....

Šárka 

P.S.

a už zas mi došly slzy, asi už jsem je zas všechny vybrečela....

♥♥♥

a ten citát, co mám vlevo nahoře na blogu už neplatí, nejsou dva, jsou tři ...

♥♥♥

a co bych  teď nejvíc chtěla, věřte, že jen to jediné, umět  vrátit čas ...

♥♥♥