Včera jsem se se

 Zdenou domluvila, že až pojedou na zahradu, že se pro mě staví a pojedu s nima. 

Už tam taky nejsou, už to ani nejde, voda už dávno neuteče, sluníčko už na zahradu nedosvítí, celý den už je rosa a tak je tam už takové smutno, stejně tak, jako každý rok. 

Včera tam to smutno ještě větší, tuhle byla Barušky hračka, támhle tenisák, na verandě pod stolem toaleťák. 

Udělala jsem co jsem měla v plánu, uklidila houpačku, vylila sudy, zazimovala pergolu, posbírala jsem světýlka ze zahrady, uklidila křesílka z verandy, otrhala jablíčka, zatáhla závěsy a musela jsem pryč. 

Rychle jsem se převlíkla a v tichosti odešla.  Teprve pod kopcem jsem Zdeně zavolala, kde jsem a ať nemají o mě strach, že se potřebuju projít a tak jdu domů pěšky.

Udělala jsem dobře, cesta domů mi hodně pomohla a až mi bylo líto, jak rychle to uteklo

Určitě ještě na zahradu letos s nima pojedu, ale to už bude jiná, pojedeme zase dvě.  A dvě jsou mnohem, mnohem víc, než tam být úplně sama

.Včera jsem našla na chatě odvahu a trochu se prohrabala ve Verunčinych podkladech. Věděla jsem co hledám a našla.  

Verunka měla na youtube založený svůj kanál a já hledala heslo k němu. Díky němu vám sem budu moc dávat všechna videa, co natočím telefonem. Možná najdu i dost sil na to, abych sem dala i nějaká starší. 

Taťko, viď, taky naše hodně oblíbená , po večerech jsi ji na verandě brnkal na kytaru, bylo nám tak dobře  .......

A my o půl dvanácté vyjíždíme, o půl druhé máme sraz na kraji Svitav na benzínce

A i když to v poslední době nedělám, těším se, hodně se těším, protože ty čtyři pacinky mi do života přinesou víc, než by se mohlo zdát. 

Šárka 

Za všechno co pro mě děláte, za každé vaše slovo jsem neskutečně vděčná. 

Děkuju