můj milovaný

broučku, dneska máš narozeniny, velké kulaté narozeniny.

 Přemýšlela jsem, co ti mám popřát, nakonec jsem se rozhodla, že přát ti nemusím, vy moji dva jste pěkně v klidu v nebíčku a máte se tam dobře.

A tak místo přání ti chci poděkovat, za to jaký jsi byl skvělý  táta naší milované Verunky a můj jedinečný manžel. 

Děkuju ti za všechno, co jsi pro nás dělal, za to jak jsi nás měl rád a díky tomu nám bylo spolu tak dobře.

Pamatuješ, co jsme si před dvěma roky naplánovali buďto na dnešní den nebo na červen příštího roku ?

To ty jsi přišel s tím nápadem poté , co jsi se v srpnu vratil po půl roce domů z nemocnice , no a mně se tak moc líbil, že jsem ti na něj hned kývla a naše Verunka z něj byla úplně nadšená.

Stalo se to co se stalo a my ten náš překrásný plán už nikdy neuskutečníme. 

A proto právě dnes udělám to, co jsme chtěli :

 Já, 

 tvoje Šárka  ti taky teď a přede všemi říkám znovu své velké ANO, které mělo zaznít při malém kostelním obřadu  jen pro nás a pro naši Verunku.

Chtěli jsme si znovu říct své ano,  tentokrát však v kostele . 

A tak proto já ti to moje ano říkám právě teď a úplně vidím a slyším i to tvé uslzené a dojaté ano. 

A do toho kolem nás poskakuje naše spokojená Verunka, která se na to moc a moc těšila a měla zákaz o tom všem dopředu mluvit, mělo to být od nás jedno velké překvapení. 

Mělo, 

nikdy už se nesplní, ale co vím jistě, že kdyby existovala možnost, jít do toho všeho znova, šla bych hned bez váhání, vlastně nešla bych, já bych přímo utíkala a celé to se vším všudy moc ráda s tebou prožila znova, ale to ty víš, to už jsme si tenkrát, jak jsme tohle plánovali, spolu řekli, viď

Nejde to, vím, ale jsem neskutečně vděčná, že jsme se tenkrát našli, měli spolu naši milovanou Verunku, kterou jsme pak, po tom všem hezkém museli pustit do nebíčka a ty coby ten nejlepší táta, ji v tom nechtěl nechat samotnou a odešel jsi tam za ní. Jsi neskutečný frajer, můj frajer a já ti  za všechno moc, moc  děkuju.

Miluju tě neskutečně moc broučku můj, zrovna tak i naši Verušku a tak to bude navždycky.

Ráno jdu do města a já se v tom kostele zastavím za nás všechny tři, ne v boha už jsem přestala věřit, ale půjdu tam proto, abych to své velké ano řekla tam, kde jsme si to tak naplánovali.

Já už opravdu nechci nikdy nic plánovat, protože všechny naše společné a vysněné plány už nikdy splněny nebudou......

Moc vás oba miluju 

P.S.

Ano dnes ráno jsem tam byla a i když se to nemá, já našla odvahu a to svoje velké ANO jsem tam pro tebe opravdu zakřičela