Včera se mi ani trochu

  nechtělo na chatu, jenže pak jsem se přemohla a jely jsme no a dobře jsme udělaly.

Venku bylo docela příjemně, ještě nebylo tak šílené vedro jako je zas už dneska a tak se nám tam líbilo.

Sklízela jsem švestky, ostružiny a ještě i bílý rybíz.

Došlo i na nás, teda na naši vodu v sudech a tak jsem musela dopouštět, nenapustila jsem všechny sudy, třeba v druhé půlce týdne něco připrší.

Ještě jednou naposled jsem hlínou přihrnula brambory a v půlce srpna, tak jako každý jiný rok, zkusím do nich kopnout a uvidím.

A až teď na začátku srpna jsem si uvědomila, že jsem si letos nevysadila vůbec žádnou cibuli a hlavně, že jsem to měla v plánu, holt skleróza se už taky ozývá.. Tak snad příští rok na ni nezapomenu.

A včera ráno jsem si poprvé upekla zas a jenom něco pro sebe. 

Měla jsem chuť na kynuté koláče s tvarohem, švestkama a drobenkou. Zeptejte se Barčí jaký byly, odpoledne jsem si vzala jeden ke kafi. Měla jsem asi půlku snědenou, když jsem si všimla, že má vodu v mističce skoro dopitou. Tak jsem ji zrovna šla pro novou a když jsem se vrátila, tak ani Baruška a ani koláč už na verandě nebyly. Koláč jsem nenašla, zato madam se spokojeně olizovala po houpačkou.

 Měla smůlu, večer už pak nedostala ani trošku vanilkový zmrzky, kterou ji teď vyjímečně, když jsou ty tepla, dávám.

A to, že už je srpen je na zahradě pořádně znát. Letní kytičky pomalu  předávají vládu těm podzimním. Jablíčka jsou den ode dne větší a větší a víno, tak to už víc neporoste a teď bude díky sluníčku pracovat na tom, aby pěkně dozrálo.

A rajčátka, která mi tam někdo v květnu vysadil, tak to je pořad ještě záhada, protože stá le ještě nevím kdo to byl,  taky pěkně rostou a ta spodní už pomalu dozrávají. A tam, kam ještě před měsícem dosvítilo sluníčko, je už teď stín.

A víte moji dva co ode dneška dávají po obědě v televizi ? 

 Nevíte a i když třeba víte a koukali jste. Ano dávají Tajemství proutěného košíku a My z konce světa. Oba tyhle seriály byly naše srdcovky. A tak, když jsem to Verunko zjistila, tak hned mi bylo jasné, že bychom zas ze zahrady vezli jeden z našich košíků a ty by jsi si zas hrála na Klárku. Obrázky, které by jsi teď namalovala by putovaly právě tam a každý den bych ti musela splétat stejný copánek, která Klárka nosila.

A pak bychom ti museli s tatínkem už poněkolikáté vyprávět, jak se u nás na náměstí natáčela jedna z epizod seriálu My z konce světa. Byl to ten kousek když přijeli k nám na náměstí nakupovat vánoční dárky. A zas by jsi chtěla slyšet i to, že vlastně jsme tam u toho s taťkou oba dva byli, ale vůbec jsme se neznali. Jo, jo, to byla tenkrát sláva, že byla u nás ve městě televize. 

Moc vás mám ráda, oba dva moc.

A vám všem za všechno moc děkuju, pomáháte mi víc než si umíte vůbec představit. Včera přijeli na otočku domů  Fandovi od nás. Mají taky přístup na blog a jediné co mi k tomu řekli bylo, konečně a už se tím netrap, nestojí ti za to . 

Mějte se všechny moc krásně 

Šárka s Baruškou 

 a ta je uražená, že jsem ji neotevřela okno, chtěla to zas mít pod kontrolou, ale v tomhle teple to nejde. 

Trucuje pod stolem a nemluví se mnou

A Verunko,

 pamatuješ, jak před dvěma roky, když byly taky takovýhle tepla, a tatínek byl ještě ve Vrchlabí, tak jsem ti našla pohádky O vepříku a kůzleti . No a ty jsi si pak tu, Jak vepřík uschnul na placičku, pouštěla pořád. A napodobovala jsi pak oba a tak se u nás v tu dobu hodně chrochtalo a mečelo a ty jsi se tomu smála na celé kolo.