Srpen

 

Tak strašně rychle utekl, až mi je líto,  že už je po létu. Stihly jsme tolik práce jako nikdy a přesto ne všechno co bych chtěla. Chtěla jsem toho mnohem víc.

 Chtěla jsem s vámi večer sedět na verandě  a poslouchat Verunku : 

Viděli jste toho chrousta, málem do mě nešika narazil, jé a tamhle letí další a další.  A tatí  co dělá chroust, kouše? Mamí, taťka říká, že by mě mohl kousnout.

A mami, půjdeme se až bude tma podívat za plot jestli tam jsou zas ty světlušky, tak jako včera . A oni si svítí opravdu lucerničkama ? Taťka mi včera říkal, že jsou takový, jak si je představuju a tak já chci aby byli jako v té pohádce o broučkách. A mami roste tady někde brslen, víš oni v té pohádce pod ním bydleli. A opravdu všude tam, kde je sedmikráska nějaký brouček umřel ? To je smutný viď ?

A mami nakrájíš nám melouna do misky ?

A tatí na co máte ty prkna co jsme dneska koupili ?

A kdy budeme píct buřty ?

A pak, když jsi se koupala, tak taťka, tak jako dost často, se na mě spokojeně usmál a pověděl, to máme berušku, viď

Tolik jsme si toho nestihli říct...

Moc vás mám oba ráda,  ani slovy to popsat neumím, ale vy to víte,  pořád vám to tam nahoru do nebíčka povídám.

Vaše milující mamina s Baruškou 

💔🕊🕊💔