a takhle to máme

pořád máme co dělat a to je moc dobře, nenudíme se ani chvilku.

Šleháme , pečeme / můj první Red Velvet /, pracujeme, obálky skládáme, chodíme ven, jezdíme na zahradu, sklízíme a rozdáváme část úrody a vaříme džemy a tady mám pocit, že to léto nějak rychle utíká, nějak moc brzy dozrávají švestky, broskvičky a i jablíčka jsou o kus dál jak jiné roky. A představ si prcku i pár sedmikrásek máme na zahradě, jen jsou takové maličké, chuďoučké a tak když jsem je dneska objevila, hned jsem je pro tebe zalila.

A i když to vypadá, že ne, tak není chvilka, abych vás dva neměla v hlavě. To ani jinak nejde, všechno jsme dělali společně, společně jsme se radovali, řešili starosti, odpočívali, jezdili na výlety a bylo nám dobře.

Ale vím, že jste tam nahoře a to mi dává sílu, sílu jít po krůčkách dál a dál a i když pořád škobrtám a někdy i hodně, to zvednutí už jde snad i malinko lépe a ten další krůček tu je znova.

Bolest, kterou si nesu je pořád stejná, jen se s ní snažím žít .

Moc vás mám broučkové moji ráda moc . 

Vaše milující mamina s Baruškou