čtvrtek 11. června 2026

Ploč máš

bílý nohy ?

To byla otázka, která mě v sobotu rozesmála,  ano položil mi ji ještě ani ne čtyřletý Daník. A než mi vůbec došlo na co se mě ptá tak pokračoval dál : to ti to udělal a bolí to, mám tě lád Šalto. A bylo.

Honem jsem si prohlížela, kdežto je mám bílý, ale nic jsem nenašla a tak povídám.

Ty brepto, vždy nemám nohy bílý.

Nato si sednul na bobek ukázal mi na prsty na noze a důležité prohlásil : tady to máš .

A mně to došlo,  už dlouhé roky si nehty na nohách na léto lakuju na bílo. No vlastně do předloni mi je lakovala Verunka a děsně jí to bavilo, co na tom, že  tu přetáhla, tam přetáhla, měly jsme přeci odlakovač a tak nám to někdy dalo i půlku odpoledne. A i to byl důvod, proč jsme se do toho poustěly vždy jen na zahradě na verandě, bo bychom jinak z toho smradu odlakovače všichni odpadli.

Takže zpátky k sobotě.  A hned poté, co mi ukázal, kdežto jsem bílá, přidal další otázku : ploč to tam máš?

Protože se mi to líbí.

Odpověď: Ale mně se to nelíbí, kdo to to udělal ?

Já sama jsem si to namalovala.

Další otázka: Bolí to ?

Ne Daníku, nebolí.

Odpověď: Tak já tě mám lád .

A bylo to, tim byla otázka mých bílých nohou uzavřena a my šli spolu zalévat záhonky a naštěstí moje bílé nohy v tom nebyly překážkou. 


 Věruško a zeptej se tatínka, kdo mi je lakoval vloni. Víš, vloni touhle dobou jsem se  bez tebe cítila hodně smutně, vůbec mi na sobě nezáleželo a tak taťka rozhodl, že když se mi do toho nechce, takže mi je nalakuje sám. Zvládnul to , ale něco ti pošeptám, spotřeba odlakovače měl taky velkou.

No a takhle jsme to tenkrát měli a ta tradice zájmu o mé bílé nohy díky Daníkovi pokračuje dál a moc bych si přála, aby to bylo napořád. 

A víš co prcku, každý rok jsi mi navlíkla nový náramek,  ani nevíš jak mi tahle tradice chybí. 

A ty taťko jsi mi vloni slíbil, že až ti to půjde, že mi ten náramek místo Verunky navlíkneš ty sám, však jsme se na to oba těšili a tak nějak jsme cítili, že už brzy to zvládneš,  jenže bohužel. Jen ten uzlík , co je pak na konci náramku, jsi říkal, že ten neumíš a že ten budu muset udělat sama. Tak ráda bych ten uzlík na tom tvém náramku pro mě  teď udělala, jen ten náramek mi chybí.


Moc mi oba s tatínkem chybíte,  mám Vás oba moc ráda, ale to vy víte, vždyť vám to každý den dost nebíčka říkám několikrát.

Vaše milující mamina s Baruškou 💔❤️

P.S.

A my si tady příště si napíšeme recept  a přidám i recept na polevu na věnečky 

Mějte krásný večer, u nás teď chvíli neprší, jinak to bylo celý den tak na střídačku deště se sluníčkem.

5 komentářů:

  1. Sárí, to je milé, jak ti malý Daník říká- Šálto, mám te lád! Děti jsou upřímné...zlatíčko...
    Moc hezká příhoda s Daníkem...
    Náramky jsou krásné, z lásky...
    A muffinky - zase nám tady děláš chutě...:)).
    Těším se na recept...Míša

    OdpovědětVymazat
  2. Šárko, Daník je pěkně pozorný a jak už od malička umí říkat mám Tě rád. Já zas tak pozorná nejsem, koukala jsem na fotku a vidím ve stínu dlouhé nohy a říkám si, kde jsou ty nehty. Moc hezký rituál jste s Verunkou měly, jak v lakování nehtů, tak s náramky, určitě jsou dělaný s láskou a vypadají moc hezky. Dneska je u nás zataženo a občas spadne nějaká kapka, na sluníčko si musíme počkat. Posílám moc pozdravů
    a myslím holky na Vás, Alča

    OdpovědětVymazat
  3. Moc Vám oboum děkuju za milé psaní a přeju krásnou a poklidnou sobotu .

    OdpovědětVymazat
  4. Šálko. mám tě lád, krásné vyznání od moc roztomilého Daníka ❤️ Taková návštěva určitě potěší, měj se hezky, pá 😘

    OdpovědětVymazat
  5. Šárko jsem ráda, že jsi měla tak pškný den. Malý Daník dovede tetu rozveselit. ☺♥

    OdpovědětVymazat

♥ Všem děkujeme za Vaší návštěvu a čas strávený u nás na blogu ♥