Sněženky

 Téměř každý  rok u nás začínají vylézat hned z kraje února.

Včera mi Eva poslala fotky, že u nich už lezou jak sněženky, tak i petrklíče. Ani jsem nad tím nepřemýšlela, že by u nás už mohly taky být. Letošní zima je přeji jen jiná, chladnější jak ty předešlé. Ještě do středy, než co začalo pršet jsme měli dost sněhu a tak jsem si myslela, že ještě spí.

Nespaly, stačily tři dny deště by sníh v těch místech, kde nám pod okny vede pod zemí horkovod, sníh roztál a sněženky tak mohly vykouknout.

Určitě si pamatujete, že Verunka je měla moc ráda. No a možná jsem to byla i já, kdo Vám psal, že naše Veruš byla postrachem všech kvetoucích kytiček v okolí. Marně jsme ji mohli vysvětlovat, že to nesmí, bez ostychu je trhala a s velkou radostí mi je nosila domů. a tak je jasné, že kdyby tyhle objevila, tak už jsem je měla dneska doma, sic by asi byly plné hlíny, ale byly by trhané z lásky.

A tak já Ti Verunko ty dnešní sněženky posílám do nebíčka k tvému svátku. Ty jsou jen a jen pro tebe holčičko naše milovaná

Ony snad vyrostly tak, aby stihly tvůj svátek.

Dneska je hodně smutný den. Ta samota, to prázdno a ticho po Vás moc bolí. 

Mám Vás oba moc ráda, moc.

Vaše milující mamina s Baruškou