teď když

byla venku tak krásná bílá zima , tak moc jsem si přála být zas s vámi na pastvinách na procházce.

Před třemi roky taky na pár dnů napadlo hodně sněhu, na pastviny jsme tenkrát nevyjeli a objevili jsme hezký zapadlý kousek našeho parku, kde nikdo nebyl, většinou jen my, sem tam se mezi stromy objevil nějaký zvědavý zajíc Ten vždycky pelášil tak rychle, až se za ním vál sníh.

Se srnkami to byla jiná, ty většinou zůstaly stát a z dálky nás potichu pozorovaly. Ale ta chvíle trvala jen do doby, než je zavětřila Baruška. Ještě, že jsme ji v tom parku měli vždycky na vodítku, protože v tu chvíli se v ní projevily lovecké geny a měla potřebu se úprkem za nimi vydat.

Chcete znát slova písničky, tak z nich až mrazí. 

Tou cestou jsme šli tolikrát,......

Známe zpaměti každý krok na ní....

Kam zmizel ten krásný sen .....

Tou cestou jsme chodívali dřív a stromy se na nás dívaly...

Tohle je to z našich milovaných, dávno vysněných míst...

Ten krásný sen , kam zmizel jen...

Jsem starší, unavený, kam mám jít, řekni mi..

Počkej ještě chvíli a pojď tam se mnou..

Chtěla bych vrátit ten čas.....

/

Mějte hezký večer a děkuju moc

na mě odpoledne padnul zas ten tíživý smutek, plný beznaděje a bolesti.

Šárka s Baruškou

Děkuju, že jsme tohle všechno krásné mohli všichni spolu prožít, jen to prázdné místo po  vás je tak strašné, ubližující....

......miluju vás ♥♥♥