že musím pořád něco dělat.
Sádru mi v pátek vyměnili za ortézu, která je mnohem lehčí a navíc mám teď volné prsty, tak mě to svádí.
Měla jsem pocit, že už strašně dlouho jsem nic nepekla. Já musela.
Zachránilo mě vyválené listové těsto v lednici, jak já jen na něj mohla zapomenout.
A protože mám z listové těsta ráda takové ty " koláče s pekanovými, ořechy hodně polité javorovým sirupem, tak jsem včera improvizovala a něco podobného na chuť si upekla taky.
Neměla jsem ani pekanové ořechy a ani ten sirup a tak jsem improvizovala.
Vlašské ořechy a med taky dobře posloužily a s výslednou chutí jsem byla hodně spokojená.
Jenže to bych nebyla já, abych si to ještě trochu nevylepšila a to o kolečko jablíčka.
Takže koupené těsto jsem rozkrojila na šest stejných čtverců a doprostřed každého dala kolečko jablíčka ze kterého jsem vykrojila jádřinec a jablíčko z obou stran obalila ve skořici.
Do dírky uprostřed jsem dala medu tolik co se vešlo .
Rohy těsta jsem prokrojila a uvázala šátečky, nahoru dala ořech, potřela vajíčkem a dala péct.
Krátce před dopečením jsem pak celý šáteček potřela medem a dala ještě na chvilku péct.
A bylo hotovo..
Mějte hezký večer a za všechno moc děkuju
Včera byl sladký oběd - povidlové buchty a poctivá fazolačka. Měla jsem od vánoc zbytek váženého droždí. Do těsta přišlo stejné množství jako jindy z kostičky a buchty byly daleko víc nadýchané...je to rozdíl. Pekanové ořechy miluju.. zdravím... Alena
OdpovědětVymazatMilá Šárko!
OdpovědětVymazatTaky miluju pekanové ořechy- občas si koupím v Lidlu ten koláč s pekanovými ořechy.
Jsem ráda,že už je zase chut péct:)).Těším se na dokončení článku...Venku opatrně- pořád to klouže...Míša
Šarko,jsem ráda že je chuť péct i chuť na něco dobrého a jsem zvědavá jak bude článek pokračovat.Atka
OdpovědětVymazatSárí, jéé, ty máš hodně dobré nápady...s jablíčkem, skořicí, medem...hned bych si jeden koláček dala! Děkuji za tip...Míša
OdpovědětVymazatDobrý nápad. Já si kdysi kupovala v Pardubicích v jednom krámku cosi, myslím, že to měli pod názvem povidlová kapsa. Bylo to asi z plundrového těsta, uvnitř povidla a posypané drobenkou. Tak jsem taky improvizovala. Listové těsto jsem rozkrájela na šest čtverců, dala povidla, přehnula na obdélník, zmáčkla pořádně okraje, potřela vajíčkem a posypala plátky mandlí. A dělám to dodnes. Loni se mi nechtělo dělat štrůdl, tak jsem nastrouhaná jablíčka smíchala se skořicí a rozinkami naloženými v rumu a byla to taky mňamka.
OdpovědětVymazatŠári super s tím jablíčkem, vynechala bych pro sebe ořechy a jinam mňamka. Děkuju, i za krásnou fotku Verunky a ony ted i ty dny jsou takové pošmourné, brzo tma, moc na tebe myslím at je zase trochu líp. Aťka
OdpovědětVymazatMilá Šárko, to je zase dobrutka.Uvidite,že bude zase líp.Vim,bolí to moc.Objimam a hladim i Barusku a mějte se pohádkově. Anemi
OdpovědětVymazatMilá Šárko, šátečky vypadají luxusně a musí být moc dobré. Je v nich vše, co já mám ráda-jablíčka, skořice med, ořechy. Já se chystám o víkendu na štrůdl. Nemyslím si, že jste zbytečná, já se vždycky těším na každý nový článek, recepty a moc ráda mám vaše retro vzpomínky. Věřím, že až přijde jaro a víc sluníčka, bude to lepší. Jana
OdpovědětVymazatŠárko, ty máš TOLIK lásky a dobroty v sobě...Určitě je třeba někde dítě)starší) v dětském domově, které taky touží po někom blízkém, po rodině..Existuje třeba hostitelská péče- že byste se mohli navštěvovat, jako teta třeba...Nebo něco dalšího- určitě tě něco pěkného čeká...píšu ti to pořád....
OdpovědětVymazatAž se ti zahojí ruka, bude lépe...Snad i to jaro a sluníčko...
Míša
PS: a moc pěkná fotka Verunky, taková zasněná, jemná...
Míšo děkuju, možná už jsem tady psala , nevím, dost mi zlobí paměť, ale tu hostitelskou péči už jsme s Radkem měli tak trochu rozjednanou, chtěli jsme se pustit do to teď na jaře , jenže. Já sama se teď na to vůbec necítím, nechci abych teď někomu spíš ubližovala jak pomáhal. zatím jde ze mě spíš velká bolest a smutek. Dětský domov u nás ve městě není, ten který jsme podporovali a i já dál podporuji , je přeci jen dál od nás. Co si dokážu představit, je to, že bych časem chodila do domova důchodců třeba číst knížky, nebo s nima něco vyrábět, ale teď opravdu to ještě nejde, nejsem na to ani trochu silná.
VymazatKdyž umřela Verunka zasáhla nás velikánský bolest, která nás s Radkem spojila v jedno tělo, jednu duši. Když mi pak umřel i Radek, jako by umřela i půlka mě a k tomu ta veliká maminkovská bolest po Verunce. Těžko se to vysvětluje, neumím lépe napsat, co i přesto že se snažím, cítím a jak mi je . A ještě jednou děkuju, děkuju všem moc, hodně moc, že tu se mnou jste a pomáháte mi.
ještě jsem zapomněla napsat, važte si moc prosím každé chvilky s těmi které máte rádi, opravdu važte a buďte za ni vděčni. Bohužel to není samozřejmost a už vůbec to není napořád. Hlaďte je , objímejte a říkejte, jak moc je máte rádi. Taky bych to moc ráda dělala dál, nemůžu. Tak alespoň vy to dělejte, moc za to prosím.
VymazatVšem dobrý večer, už jsem zase v provozu.Noťas dostal posilu v rozšíření kapacity. Tak snad bude vše OK. Vše zmeškané jsem si přečetla a při tom čtení si říkala, že jsme všichni dohromady zde u Šárky velká rodina. Byla jsem vděčna aspoň za občasné spojení se Šárkou přes WathsApp. Šárko tolik dobrot jsi tu dala nejen ve sladkostech, ale i vřelým slovem, vzpomínkami. Doufám, že zlomenina nezlobí, že se hojí. Ten nápad s tím domovem seniorů je prima. U nás chodí dobrovolníci číst, hrát hry, nebo si jen tak na hodinku povídat. Dnes se těším na Pečení, dělají tam opravdu krásné výtvory, radost pohledět. Ty Šodó chlebíčky jsem viděla jednou u nás v Labužníku, podivila jsem se, ale nekoupila☻ ovšem teď bych si je dala s chutí, musím tam zajít a koupit si☺. Šárko měj pohodové dny, moc zdravím a drbu Barušku♥
OdpovědětVymazatŠárko, šátečky máš krásné, skořici miluji, také musím stále něco péct, v pátek jsem
OdpovědětVymazatdělala pizzu, v sobotu pekla veku a čokoládové muffiny, dneska peču chleba a udělala jsem k němu budapešťskou pomazánku z domácí lučiny. Ještě máme z podzimu na mrazáku houby, tak dnes je hovězí na houbách a rýže. Vítám zpět Fukčárinku a Tobě
Šárko přeji ať je zase o trochu lépe, vím, že co cítíš neumíš popsat, ani si to nedokáže
nikdo představit, kdo to nezažil. Tvůj poslední příspěvek se snažím plnit již delší dobu, protože náš život se může změnit během minuty.Objímá Alča
Moc vám všem děkuju, moc
OdpovědětVymazat