Ještě pár

fotek z podzimní soboty plné sluníčka.

To se mi podařilo Barušku přemluvit na procházku k řece. A jak už jsem psala, nakonec se jí tam moc líbilo a tak domů jsme ani nepospíchaly.

Cesta vede kolem řeky, když byla Verunka malé tak jsme s ní sem s Radkem rádi chodili na procházku , Došli jsme vždycky až ke splavu. Břeh dolů k řece tam je mírný a tak v létě jsme se tam chodily vždycky brouzdat i když voda tam byla vždycky pěkně studená. 

A v zimě, když byla ještě hodně malá, tak jsme Verunku posadili do sáněk s ohrádkou přikryli dekou a jelo se tam taky. Veruška ale málokdy vydržela celou cestu sedět a tak chvilku cupitala, pak zas táhla sáňky, vozila na nich sněhové kuličky, kameny, prostě to co potkala cestou a hodilo se jí jako náklad. A hlavně nechodilo tam moc lidí a tak se tam vždycky cítila bezpečně a i když byla větší, tak i dál tam ráda chodila na procházky.

A teď k té cestě z jedné strany je řeka a z druhé vlakové nádraží, teda je depo a proto mám ze soboty tolik rozdílné fotky.

A ten kopec vzadu je Černá hora, v sobotu už tam měli taky sníh, my si na něj museli počkat do dneška a vůbec mi to teda  ani trochu nevadilo.

Mějte hezký zbytek pondělí a já jdu zkusit Norimberské perníky. To jsou ty dole s papírem, jak Verunka říkala a vždycky už se těšila kdy je budou mít a já je koupím. V neděli  začíná advent a myslím, že perníčky s čajem jsou pro jeho začátek úplně to nejlepší a když si k nim pustíte nějakou hezkou pohádku....

Tak zas brzy na shledanou

Šárka s Baruškou