Původně jsem chtěla psát o něčem jiném, ale nakonec jsme zas skončily u jídla.
Pořád musím něco dělat, musím zaměstnávat hlavu tak, aby myslela na něco jiného, než by chtěla ona sama.
Někdy se mi to daří víc, někdy míň, někdy vůbec.
Kromě práce i peču. Našla jsem odvahu a šla k Verunce do pokojíčku , do velkého šuplíku, kde měla věci na tvoření. Našla jsem tam toho spoustu a dokonce tam měla rukou i napsaný seznam co by chtěla vyrábět. A tak jsem se toho chytla a je tedy možné, že se do něčeho z toho pustím.
Dneska mám pro Vás ale něco jiného
Je to strašidelné pečení,
jsou to úplně jednoduché kokosové sušenky
a na ně jsem dotvořila pavouky.
Tělíčka mají z mandlí v čokoládě, cukrová očička jsem sehnala přes net
a zbytek už je obyčejná čokoládová poleva
určitě chcete recept na sušenky, že
tak tady je
je zase z menší dávky
a já těchle velkých / asi 10 cm/ měla 12 :
150 g hladké mouky
90g rozpuštěného másla
1/2 lžičky prášku do pečiva
100 g cukru
1 vejce
30 g kokosu
50 nastrouhané čokolády
/ já dala bílou, aby ti pavouci byli dobře vidět, jinak tam přijde hořká/
Vejce ušleháte s cukrem do pěny
a pak už tam přidáte vše ostatní a rukou v míse vypracujete lepivé těsto.
a pak už jen děláte kuličky, které lehce zmáčknete a dáváte na plech s pečícím papírem
A pečete na 180 stupńů do zlatova , já je pekla asi 18 minut.
Sušenky můžete nechat jen tak, nebo pocákat čokoládou,
půlky namočit do čokolády a tu pak posypat kokosem.
Prostě je to jen a jen na Vás.
Já pro tenhle čas zvolila pavouky a potěšila s nimi sousedy, však si to zaslouží.
Vy mějte hezký podvečer
a ještě mám v zásobě jeden recept na prima večeři, tak to zas příště
a třeba přibude i nějaké to tvoření, já musím prostě něco dělat,
jinak , já nevím....
Šárko moc děkuju za další receptík, i kokos máme rádi, navíc je to prima halowenský nebo dětskou klučičí oslavu nápad, to určitě využiju. A navíc to by si ani nebyla ty, dobrá dušička, aby si ještě nepotěšila okolí, nerozdala lásku , kterou do všeho vkládáš. Je dobře že si hledáš a podnikáš co tě baví a ani nevíš jak se těším, jestli nám odtajníš nějáké tvoření z Verunčina šuplíčku, moc tě v tom obdivuju, že si do něj šla, ale Šárko, vždyt ty nám sem tu vaši naši Verunku dokončením jejich nápadů tak trochu vrátíš. Ve všem ti držím pěsti. Aťka
OdpovědětVymazatŠárko, i já děkuji za recepty...Tuším, kolik velké snahy za tím vším je...snahy přemluvit tu hlavu...Moc a moc tu snahu oceňují...Jste úžasná...
OdpovědětVymazatSousedi měli jistě velkou radost...Doufám,že jste si alespon jednu či dvě sušenky nechala pro radost ke kakau, po procházce s Baruškou...
Na tvoření, co by si přála Verunka, se moc těším...
Hezký večer vám i Barušce přeje Míša
Šáry,děkuji za recept s těmi kokosovými kuličkami.Včera upečen ,dnes sněden. Ty sušenky jsou boží,vypadají k tomuto času dobře. Pavouky nemusím ,ale tady nemají chybu. A určitě něco tvoř. Jsem ti psala ,že bys měla . Jsi šikovná a nápaditá určitě tě něco chytne. A hlavu to zaměstná.Už se těším ,Barušku podrbej zdraví Jana od Bech.
OdpovědětVymazatMilá Šárko, v dnešním článečku není jen recept na sušenky, ale i odvaha, odhodlání
OdpovědětVymazata plno plánů. Zaměstnávat hlavu a ruce je ten nejlepší recept na bolavé srdíčko.
Sušenky vypadají opravdu strašidelně a máš je pěkně nazdobené, jsi šikovná
a nápaditá. Na tvoření z Verunčina šuplíku se moc těším, moc na Tebe myslím a přeji
co nejklidnější dny, Alča
Šarko,jste užasna a silna žena.Držim vam pěsti.
OdpovědětVymazatVlasta
Jste velmi statečná, myslím na Vás a posílám sílu a štěstí 🍀🌹
OdpovědětVymazatŠárko, ty jsi moc šikovná. Pavoučí sušenky jsou moc hezké. Jen se dovolím zeptat, zda třeba ty sušenky někomu i daruješ? Jistě by bylo spoustu radosti je rozdat. Vím, že třeba to teď zatím nejde, ale časem. Pamatuji si, že před 30ti roky, kdy jsem byla dost na dně a šla (v létě) nakupovat do Tesca, mi najednou napadlo, že nakoupím dárky dětem do Dětského domova Domino. A tak do koše putovala autíčka, panenky, hry, potřeby na malování...ochotní zaměstnanci mi každý dáreček zabalili. A já vyrazila, byla ve mně malá dušička, co řeknu, až dorazím. Dětičky byly zrovna na vycházce a já i byla raději, protože jsem se tam moc rozbrečela. Paní, co ode mě ty hračky přebírala, se ptala, zda chci potvrzení o daru, což jsem ani v té situaci nechápala. Jasně, že ne, jen jsem chtěla udělat radost. Dokonce jsem dostala pochvalu, že děti toho dostávají hodně o Vánocích, ale takhle v létě ne. A tak snad byla po návratu z vycházky rozzářená očíčka. No, vidíš, už zas bulím. Přeji ti moc sil, ať můžeš jít dál. Pohlaď Barušku. Pavla
OdpovědětVymazatDala jsem je sousedům . Taky máme už léta " svůj dětský domov". kam dáváme dárky, Verunka jen měla zakázáno o tom psát, ale myslím, že jednou o tom psala.
VymazatKupujeme i penály do školy a tak. asi bych jednou o tom, jak jsme se k tomu dostali mohla napsatr.
👍👍👍
Vymazat
VymazatŠárko, jsi moc hodná. A o tom domově jsem nevěděla. A prosím, když o tom nesměla psát Veruška, napiš to ty. Děkuji. Pavla