Nejdřív

 Jsme odchod naší milované Verunky počítali na hodiny. V těch prvních dnech to byli vždycky v 15:42, pak k tomu přibyly úterky, posléze každý měsíc desátého a zítra to bude první smutné výročí. 

I když my už to tak máme i dneska, na datum to je sice až zítra, ale vloni to bylo úterý a to je právě dnes. 

Tak moc si tenkrát pochutnávala na obědě a na večer už plánovala co bude malovat a taky se těšila, že spolu odpoledne vymyslíme dárky pro taťku k narozeninám. A kinder vajíčko, které jsem ji to ráno koupila si nechávala až jako překvapení na odpoledne, taky už to nestihla.

Bolí to, moc to bolí.. 

Tohle je snad jediná fotka na které se Verunka nesměje, tu měla na občance a před dvouma rokama ji dala i sem na chatu se slovy, to abyste viděli, jak vážná umím být a smála se přitom na celé kolo.

Moc nám Verunko naše milovaná chybíš, tak strašně moc.. , byla jsi to nejlepší co nám mohl život dát.