Ovečka s příběhem

Že naše Verunka byla hodně akční a že od nápadu neměla nikdy daleko k jeho realizaci Vám asi nemusím psát. Ale že milovala nůžky , tak to asi nevíte. Když byla malá a dostala nějakou bárbinku, netrvalo dlouho, většinou se tak stalo ještě ten den, vzala nůžky , panenku ostřihala nakrátko a se svým dílem byla vždycky náramně spokojená. Zrovna tak konala i u sebe. Je to asi čtyři roky, ten den měla upletené copánky přesně tak jak to měla ráda. Z ničeho nic se přihnala do kuchyně s hurónským jásotem, tak jsem to dokázala. Když jsem se otočila hned mi bylo vše jasné, ty copánky si ustřihla a s úsměvem na tváři mi oznamovala, vždyť víš, že jsem chtěla ozkoušet mikádo . No mikádo z toho opravdu bylo a po mém zásahu, kdy bylo potřeba to aspoň trochu dorovnat, vzniklo mikádo pomalu těsně pod ušima. Ale co byly to jen vlasy, které Verunce rostly hodně rychle, tak to nebyla žádná tragédie.

/ A ty copánky jsme si tenkrát s Radkem schovali, vím přesně kde je máme a tak tam taky zůstanou/

A teď zpátky k té ovečce. Koupila jsem si kdysi ovečky zdobené slámou, vypadaly dost dobře. Ale naší Verunce přišly dost zarostlé a tak se pustila do díla. Během chvíle je ostříhala podle svého gusta a bylo vymalováno. Ovečky pak skončily ve sklepě v krabici a docela jsem na ně zapomněla. Včera když jsem si tam byla pro nějaké velikonoční dekorace, tak jsem na jednu z nich narazila. 

A tak i když vypadá tak jak vypadá máme ji doma a je to pro letošek jedna z těch nejhezčích dekorací co jsme mohli mít. A dokonce se nám podařilo při vzpomínce na to, jakou Verunka měla z jejího ostříhání velkou radost, zasmát. 

A jak by naše Verunka napsala a takhle my to teda máme.

Mějte pohodovou sobotu a děkujeme, že tu jste s námi, moc si toho vážíme.