Verunka byla takový

 náš rodinný nákupčí. Úplně nejraději nakupovala v polské Biedronce, dá se říct, že tam si to doslova užívala. Za těmito nákupy jsme jezdili podle potřeby asi tak jednou za dva týdny. Jezdili jsme do té ne hned za hranicemi, ale do Kamenné Gory, která je asi o 10 km dál a tudíž tam už jezdilo nakupovat podstatě méně lidí, což Verunce vyhovovalo. Jezdili jsme vždy po ránu, nejlépe ve středu nebo ve čtvrtek, to tam opravdu bývá malinko lidí a výběr zboží je největší.

V obchodě to už Verunka dobře znala, věděla co nakupujeme, dobře se i vyznala v množstevních slevách a tak nebyl pro ní žádný problém vozík během pár minut naplnit tím čím bylo potřeba a samozřejmě i něčím nutně navíc.

Cestou zpátky jsme se ještě stavili na benzínce natankovat a pak přišla ještě jedna velká chvíle pro Verunku. Vzala si ode mne platební kartu a spokojeně odešla na benzinku sama koupit pro taťku kafe a sobě horkou čokoládou s nějakou dobrotou navíc. 

A když jsme pak přijeli domů, všechno poctivě vyrovnala na kuchyňskou linku a radovala se z toho kolik jsme toho koupili.

A takhle jsi to Verunko naše milovaná měla, viď. Taky do města do krámů jsi chodila nerada, nejednou se ti stalo, že se ti někdo posmíval nebo na tebe ukazoval a to tě pak vždycky moc trápilo. Jediná cesta kam jsi na nákupy tady chodila moc ráda bylo papírnictví a sem tam  i hračkárna. A když jsme ještě jezdili do Itálie, tak tam se ti moc líbilo na trhách viď.

Tohle je z jednoho tvého deníčku.

A takhle jsme to měli viď prcku .

Máme tě s tatínkem moc moc rádi a moc na tebe vzpomínáme a posíláme ti moc pohlazení a pusinek.

❤️❤️❤️

A Vám všem přejeme pěknou a pohodovou sobotu a děkujeme.