byla Verunka jako malá a nejen jako malá, ve svém živlu .
Na kopečku nejenže sáňkovala, bobovala, ale naučila se i lyžovat.
Na louce jsme se nakouleli něco sněhuláků a s Radkem pak nastavěli něco bunkrů.
A dokonce jednou, to už je opravdu dávno, no pravda, že v minulém století, Radek pro Verunku a její kamarády, udělal i malé kluziště. Venku tenkrát dost dlouho mrzlo až praštilo a tak nebyl problém vyrobit led. Ale je pravda, že s bruslemi se Verunka moc nekamarádila ani jako malá a ani jako velká. Na stadionu se jí nelíbilo vůbec, bála se lidí kolem a tak jsme jezdili bruslit sem k nám na zamrzlé rybníky. A když se podařilo, že jsme tam byli sami, to byla nejspokojenější. To se pak se mnou za ruku ani trochu nebála a v tu chvíli si to i užívala. Ale běda, kdyby přišel bruslit ještě někdo jiný, to sundala brusle a ten den ji do nich už nikdo nedostal. Je pravda, že jsme ji ani nenutili, nechtěli jsme jí to bruslení nijak zprotivit a tak byla v tu chvíli pasována na naši bufeťačku a poctivě nám nalévala z termosek čaj nebo kafčo, to podle našich chutí a moc se jí to líbilo. A taky fotila, samozřejmě, že nás .
A sáňkovat nebo bobovat chodila na kopeček ještě i vloni, nikdo cizí ji tady neokukoval a tak se cítila v bezpečí.
Vždycky přišla z venku celá vyválená od sněhu, ale náramně spokojená a do večera pak měla o čem povídat. O to víc nás mrzí, že když vloni v únoru dostala k svátku nový bob, že ten už bohužel nestihla ani jednou odzkoušet a tak moc se na to těšila.
Broučku náš milovanej, moc na tebe vzpomínáme a posíláme ti hodně moc pusinek, děvčátko naše.
❤️❤️❤️
A Vám všem naši drazí přejeme pohodové dny a moc děkujeme, že tu jste s námi 🌹
Šárko, to je psaní akorát k dnešní sněhové nadílce. Tohle mají rády snad všechny děti, také jsme to tak měli a zase ted s vnoučaty máme.
OdpovědětVymazatA od tebe zase další várka pěkných vzpomínek včetně fotek.
Asi musíte mít ve fotkách pořádek, když tak operativně najdeš a dáváš sem.
Tyto , Šárko byli asi ještě papírové viď.
U nás jsou od první dcery asi do roka ještě většinou černobílé, pak také spousta barevných tzv na papíře, ty jsem ještě pěkně popisovala a zakládala do alb, pak jsem se strašně dlouho bránila digitálnímu fotoaparátu, přišlo mi že to už není fotka tím uvážlivým jedinečným cvak a pak čekání co vyjde, nechtěla jsem fotky uměle upravované.
No ted samozřejmě vítězí mobilové, i když občas ty klasické fotáky a zrcadlovky , jak Verunka říkávala fanouše, vytáhnu ráda, po tátovi máme dokonce funkční flexaretu, už jsem si do ní koupila filmek a musím s ní zkusit něco vycvakat.
No ale zpět k uspořádání fotek, v těch digitálních už mám celkem chaos.
Přeji pěkný a klidný další týden. Aťka
AŤko ahoj, děkujeme a s fotkama to máme takhle. Těch klasických papírových máme opravdu hodně a máme je v albumech, tak, jak šel čas . A co se týká těch digitálních , tak i z nic máme spoustu albumů s papírovýma fotkama, ty co se nám líbí, tak vždycky v DM udělám a tak pokračujeme dál v tradici albumů. A je pravda, že teď jsme za ně moc rádi. Mějte taky doma pěkné dny.
VymazatŠárko, nám dnes celý den padá sníh, chvílemi je pořádná fujavice. Bruslení a sáňkování v dětství bylo naše. Na zahradě jsme měli taky kluziště 30x 15 m, voda se brala čerpadlem ze studně na dvoře, byla až příliš železitá, tak jen užitková. S bratry a jejich kamarády jsem hrávala hokej ☺ mantinely byly samozřejmostí. Odpoledne my děti, večer dospělý. Moc kopečků na sáňkování u nás na jižní Moravě nebylo, za to nyní v Beskydech těch je. Pěkné vzpomínky jste tu dnes napsali, koukněte do spamu. Mějte co nej dny ☺
OdpovědětVymazatMoc děkujeme za opět milé a čtivé psaní, U nás je dneska marzivo a slunečno s celkem dost sněhu. Už jsem koukala a děkujeme a večer odepíšu. Přejem moc hezký den.
VymazatPěkné zimní vzpomíná, u nás sníh poslední dobou vůbec nemáme, ale dost často
OdpovědětVymazatvzpomínáme, kde jsou ty časy, kdy se chodilo bruslit na rybník, nebo sáňkovat
jako děti do třešňovky, ani jsme neměly žádné luxusní oblečení jako dneska je zvykem,
ale obyčejné tepláky, pod nimi punčocháče a pletené svetry od mamky a na nohou přezuvky a v nich teplé bačkory, vždy jsme byly obalené jak sněhová koule, ale
šťastné. Také pamatuji, jak tatínkové mezi paneláky polévali hřiště a mohlo se bruslit.Je to opravdu hodně dávno. Vzpomínek na Verunku máte určitě hodně
a jsem ráda, že je s námi sdílíte. Já mám ve fotkách chaos, nejraději jsem měla,
ty klasické co se dávaly do alba. Ty v počítači, my nějak nebaví. Jsem prostě stará
škola. Mějte se moc hezky a těším se na další povídání, Alča
Alčo ahoj, ano gumáky na patent vevnitř s bačkůrkama jsem nosila i já, jo to byla časy. A když jsme přišli z venku , tak jsme byli promáchaní až na zadek a vůbec nám to nevadilo. Mějte se taky moc hezky.
VymazatAhoj Šarko a Radku,to je zas moc hezké vzpomínání.Jak u nás napadne sníh vyndavam boby nebo sáně a hurá na kopec sankuji s vnučkami a já si to moc užívám.Letos jsme měli sníh jen jednou.Posilam moc pozdravů a Barušce velké pohlazení Iveta
OdpovědětVymazatIveto děkujeme za napsání a u nás sníh zatím drží, jen Barčí protestuje, je ho celkem dost a tak v něm nemůže běhat, zapadá do ně. Mějte se doma moc hezky
VymazatMilá Šárko, i já vzpomínám na bruslení ,nám také tatínkové polévali vodou hřiště a v době uhelných prázdnin jsem si užívala bruslení každý den. Pamatuju si, že jsem brusle nosila svázané tkaničkami přes rameno a těmi zoubky na bruslích jsem si roztrhla bundu a dostala doma pěkně vynadáno. Ráda bruslím i dnes a moc ráda bych to naučila i moji vnučku, ale zatím se nám nepodařilo jít na led. Chtěla jsem to letos už zkusit, ale nejdřív jsem byla nemocná já a ted' je zase ona. Těším se na další vzpomínkové povídání . Jana
OdpovědětVymazatJano ahoj, ano uhelné prázdniny, my zrovna byli coby sedmáci na lyžařském výcviku a tak jsme brblali, že o prázdniny přijdeme, ale nakonec byly tři týdny a tak i my si těch prázdnin taky užili. Přejeme hezké dny.
VymazatTaky vzpomínám na uhelné prázdniny, to jsme si bruslení užili dostatečně. Já jsem bruslila moc ráda a vzpomínám, jak jsem vždycky přišla domů a zmrzlé prsty přicházely k sobě a hrozně to bolelo, hlavně na rukách. Sněhu u nás nikdy moc nebylo, ani kopečků, ale když napadl, tak jsme si nějaký malý našli a sjížděli ho pořád dokola. Na našem sídlišti udělali dětem umělý kopec na sáňkování, ale letos tam sáňkovaly jenom jednou a to ještě chvilku , než sníh roztál. Přeju pohodový začátek týdne. Jaruna
OdpovědětVymazatJaruško ahoj, jé my tu máme kopců, tak kdyby ti ti někdy vyšlo, tak tě zveme na sáňky k nám na pár dnů. Měj se prima .
VymazatMilá Šárko, jako děti jsme s bratrem chodili bruslit u nás na rybník. Maminka chodila s námi, protože mě bylo 5 a půl roku. Bruslit jsem se naučila brzy. Později, když jsem chodila do čtvrté třídy, bylo vybudováno kluziště a tam jsem již chodila sama. Stejně vzpomínám, jak bylo dost sněhu i mrzlo a celou zimu bylo kam chodit bruslit, sáňkovat i lyžovat. Dokonce mi dědeček vycpal pevný pytel slámou a to bylo klouzání z kopce, panečku. Teď u nás není po sněhu ani památky a rybník, co máme kousek od domu, není tak zamrzlý, aby tam mohly děti. Přeji klidné dny. Pavla
OdpovědětVymazatPavlo ahoj, děkujeme za moc milé psaní, jo to byly časy. taky přejeme hezké dny.
Vymazat