Tak si Verunko představ,

 že mám novou sekretářku.

Ty už mi pomáhat nemůžeš i když jsi to dělala moc ráda a bylo na tebe velké spolehnutí.

Hlídala jsi mi na mejlu všechny podklady k fakturacím a mzdám, všechno jsi mi hned tiskla a utíkala mi to ukázat a pak jsi mi to dala na psací stůl.

Pak když jsem to měla hotové, tak jsi to rozesílala všude tam, kam bylo potřeba. Naučila jsi se pracovat i s datovými schránkami a  všechny druhy hotových daní jsi uměla, jak se říká, odesílat na finančák levou zadní.

A tak jak jsem psala už na začátku, tak mám novou sekretářku. A víš kdo to je ?

No přece tatínek, už se to taky naučil a tak mi hodně pomáhá. (Ale mezi námi děvčaty na tebe prcku nemá)

A takhle my to teda Verunko teď máme.

Dneska v noci jsme toho moc nenaspali, nešlo nám to, jediný kdo chrupal, až se hory zelenaly, byla naše Baruška. Tady už je zas v pyžamku.

Pamatuješ, jak už coby malá holčička jsi mě ráda pozorovala když jsem pracovala. Jo tentokrát to byla ještě jiná a účetnictví se celé dělalo pěkně ručně.

Máme tě Veruško naše milovaná moc moc rádi 

❤️❤️❤️

Tvoji milující mamka, taťka a Baruška 

❤️❤️❤️

O dýních

si dneska spolu budeme psát.

Verunka měla dýně hodně ráda. Líbilo se jí pozorovat jak rostou a jak se vybarvují. Na konci prázdnin jsme se spolu úplně poprvé pustily do dýňového džemu. Spolu jsme krájely dužinu na kostičky a Verunka pak ve velkém kastrolu a s ještě větší vařečkou vše poctivě míchala a hlídala, aby se nic nepřipálilo. Vše zvládla na jedničku a my jsme tak o víkendu ten džem ochutnali a můžeme ho jen doporučit.

A další dýně o kterých Vám dnes napíšu, jsou dýně provázkové . Verunka je měla v plánu na září, ale bohužel už je nestihla udělat.

Tak dlouho jsem na to klubko provázku koukala, až mi to nedalo a v neděli jsem dvě zkusila umotat.

A jak by napsala Verunka :

A takhle my to doma máme 

Jen ta bolest a ten smutek jako by se u nás chtěly usadit a líbilo se jim u nás. Víme, že to chce všechno čas, hodně času a nam tak nezbývá nic jiného než s tím časem bojovat. Je to ale moc těžké a naše Verunka nám moc chybí.

Takhle jako malá věšela prádlo ven na okno i když to měla zakázané.

Beruško naše jsi naše sluníčko a moc hodně moc tě máme rádi 

❤️❤️❤️

tvoji mamka, taťka a Baruška 

❤️❤️❤️

 

Dneska

 to je dlouhých sedm týdnů bez tebe Verunko naše nejmilejší ❤️😥.

Je to sedm týdnů bolesti a smutku, velké bolesti a převelikého smutku. Proč jen proboha se to muselo stát, přišlo to jak blesk z čistého nebe a nám se nadobro a navždy změnil celý život. Tak moc nám chybíš, už nikdo nikdy nám neřekne mamko a tatínku a to je nepředstavitelné, bolestivé a strašné 😥

Pořád tomu nemůžeme uvěřit, proč proboha proč děvenko naše milovaná ❤️ ❤️ ❤️ 

Navždy tvoji milující maminka, tatínek a Baruška 

dál to bez tebe nejde, ty náš dobráčku malej

❤️❤️❤️

Zítra se

 rozdávají nejvyšší státní vyznamenání .

My už ty naše máme, byly dělaný upřímně a od srdíčka a rozdány s nejvyšší láskou. Máme je od naší milované Verunky ❤️❤️❤️

Verunko naše milovaná 

jsme s tatínkem strašně moc rádi, že jsme měli takovou milou, usměvavou, skromnou a ochotnou holčičku, která ráda a hodně rozdávala radost a úsměvy na potkání.

Pro nás jsi právě ty, ten nejlaskavější a nejvnímavější človíčka na světě a my jsme moc rádi, že právě my jsme byli tvými rodiči. Moc ti za všechno děkujeme, broučku náš ❤️❤️❤️.

Tvoji mamka, taťka a Baruška 

❤️❤️❤️

A tahle je Verunko pro tebe, měla jsi ji moc ráda a ty její

slova bože..... 😥

moc nám chybíš opravdu hodně moc 😥❤️

Děvenko naše milovaná

 máme tě s tatínkem a Baruškou moc rádi a posíláme Ti hodně, hodně pusinek ❤️❤️❤️

Máme s taťkou za sebou docela pár náročných dnů.

Máme vyřízené a uzavřené jednání u notáře - šílené to co mělo být tvoje už tvé není a je naše. Dneska u nás byla paní z pojišťovny ohledně ukončení investičního spoření pro tebe, taky velmi bolestivé jednání. Tím jak roky přibývali, tak víš, že jsme s tatínkem měli strach co jednou s tebou bude. A pak přijde tohle a všechno je úplně, ale úplně jinak.

Dneska měl přijít pan R. s tatínkem poprvé trénovat schody. Nepřišel, ráno jsme mu volali a omluvili se aby nechodil. A důvod, včera taťka když šel večer z obýváku do ložnice, tak se mu zamotala berle pod nohu a spadnul. A ráno ho z toho všechno bolelo, že jsme raději tu rehabilitaci zrušili.

Celý den u nás bylo šeredně a tak to bylo vše ještě víc takové smutnější.

Dneska volal taťkovi Jindra a slíbil, že se příští týden staví a tak se s tatínkem těšíme,  to víš jsme tady celé dny sami.

 A v úterý by se měli stavit Jirka se Zdenou a tak taky nebudem chvilku sami.

 A teď použiji tvoji oblíbenou větu: A takhle my to doma máme.

Moc děkujeme Aťce a Janě za pohledy a Janě za její milou nabídku.

Všem Vám moc děkujeme za Vaši velkou  a pro nás tak potřebnou podporu.

Verunko, jsi naše milovaná děvenka a moc moc nám chybíš ❤️ ❤️ ❤️ 

Mám se hodně

 co od tebe Verunko učit.

Tak jako každý rok touhle dobou, tak i letos nám kvete vánoční kaktus, letos ale nekvete ten bílý a místo něj se rozhodl kvést ten oranžový.

Tatínek chtěl abych ho vyfotila a tak si představ, že jsem se podle tebe válela po zemi a fotila. Snažila jsem  se abych to měla jako ty a tak tam mám jak ten vánoční kaktus, tak i podzimní břízy a nebe se sluníčkem.

Beruško naše milovaná , není chvilky abychom si na tebe nevzpomněli , ode dneška za dva měsíce jsou Vánoce a o to víc to je pro nás bolestivější.

Máme tě moc moc rádi holčičko naše nejdražší ❤️ ❤️ ❤️ 

A ještě jsme Ti zapomněli napsat, aby jsi v pátek ráno držela taťkovi palečky pro štěstí, přijde pan R. a jdou s taťkou poprvé na schody 

Mamka, taťka a Baruška

 ❤️❤️❤️

------------------------------------------------------------------------------------------------

Vzkaz pro toho, kdo včera zaspamoval svýma komentářema blog a zpochybňuje, že Verunka už není mezi námi: 

To přece nemůžete myslet vážně ?

Kéž by to byla

 pravda, tak jak se zpívá v téhle písničce, jak jen jsme na ni mohli zapomenout a děkujeme za ní

Verunko koukej, tohle jsem ti vyfotila u nás na louce, podzim jsi měla ráda jak takovýhle krásně slunečný, tak i ten pošmourný s deštěm ❤️❤️❤️

Máme tě beruško naše moc rádi a navždy zůstaneš v našich srdíčkách ❤️❤️❤️

Tvoje milující mamka, taťka a Baruška ❤️ ❤️ ❤️ 

Jste všechny moc hodné, léky už máme a chvíli trvá než zaberou, tak snad.

Tohle je realita, nemám co před Vámi tajit.

Od té

 středy, kdy známe důvod, proč už tady nejsi s námi, trápíme se víc a víc, bolí den ode dne víc a víc a prostě jako bychom ani nebyli.

Tak nepochopitelné to pro nás je, to se prostě nedá.

Veruško naše milovaná, kdyby jsi věděla, jak moc je doma bez tebe smutno, jak moc nám chybí tvoje brebentění, tu zapomenutá pastelka, támhle sklenička s pitím, prostě chybí nám úplně všechno.

A svítíme neboj, svíčky máme všude tam, kde jsi to touhle podzimní  dobou měla ráda.

A večer a v noci svítíme i venku na okně, to aby jsi z nebíčka poznala kde je tvoje doma a kde máš maminku s tatínkem 😥

Moc bychom si s tatínkem přáli, aby jsi tu dál mohla být s námi a radovat se z úplně všeho, i z těch úplně obyčejných věcí a samozřejmostí, tak strašně moc nám chybíš 😥😥😥 děvenko naše zlatá ❤️❤️❤️

Tvoji mamka, taťka a Baruška ❤️ ❤️ ❤️ 

My už bez Verunky dál nemůžeme , ona byla naše všechno 

S tím se nedá

 nikdy smířit.

Protože stále nepřicházely výsledky Verunčiny pitvy, dál jsme již nemohli jen tak čekat a rozhodli jsme se jednat. Zavolali jsme do Hradce do nemocnice a podařilo se nám spojit s lékařem, který pitvu prováděl. Je to velice empatický a příjemný člověk .

Ovšem to co nám ve středu řekl, nás dostalo na samé dno.

Řekl nám, že Verunky smrt byla naprosto zbytečná, že její zdravotní stav odpovídal plně jejímu věku a že nemoci které měla, měla správně léčené a žadná z nich ji na životě v žádném případě neohrožovala.

Verunku nám vzal vysoce emoční stresový šok, který způsobil jednu jedinou arytmii, která ji zastavila v setině vteřiny srdíčko.

Tím nás také ujistil, že Verunka vůbec nic netušila a nic ji nebolelo a netrpěla.

Zároveň nás prosil,jestli jsme schopni zjistit co se mohlo stát. Odpovědět jsme našli poměrně brzy v jejím telefonu.

Když si šla chvilku po obědě lehnout, odcházela do pokojíčku spokojená a ještě plánovala, co bude odpoledne pak dělat.

No jenže zavřela dveře a šla telefonovat někomu, kdo ji dost často slovně ubližoval.

Měla to od nás zakázané té osobě telefonovat, naposledy jí ta osoba ublížila den předem, když jí řekla, že tatínek stejně nebude nikdy chodit a skončí v LDN. To přišla s pláčem za námi a my ji utěšovali, že přece má věřit nám a né té osobě.

Včera jsme pak s panem doktorem mluvili znova a potvrdil nám, že to bude ta příčina a že i čas telefonátu plně odpovídá času, kdy Verunka umřela 😥.

Už se nikdy nedovíme,co Verunce to úterý řekla, že jí to chudáka stálo život.

Bolí to o to víc, když teď víme, že byla zdravá a mohla tady s námi dál spokojeně být.

Broučku náš milovanej,tak moc nám chybíš a je nám úplně hrozně.

Máme tě děvenko naše moc rádi ❤️❤️❤️ moc strašně moc a moc bychom si přáli, aby jsi se nám vrátila, jenže to bohužel....

Tvoji milující mamka, taťka a Baruška ❤️ ❤️ ❤️ 

Věřte, že kdybychom mohli, tak vezmem spravedlnost do vlastních rukou,ale to nejde

Verunko sama nejlépe

víš jak moc byl taťka nemocný.

Díky velmi těžké sepsi mu nefungovalo nic, srdíčko, plíce, ledviny, střeva, no prostě vůbec nic. Ve všem za něj pracovaly přístroje. V umělém spánku byl dlouhých 13 dnů a paní doktorka nám dlouho říkala, že musíme být připravené úplně na všechno.  Ještě jsem zapomněla, že měl taťka černé ruce i nohy a hrozilo, že o ně přijde, však a část članků  prstů na pravé noze nakonec  přišel. Taťka za ty tři měsíce v nemocnici v Hradci zhubnul 40 kilo a přišel o veškerou sílu.

Pak ho převezli na OAM do nemocnice do Vrchlabí a tam začalo být den ode dne viditelně líp a líp.

A dneska, z vysokého chodítka, které ještě pamatuješ ty, se přesunul už na to malé a z něj se už přesouvá na hole, vydrží už stát sám bez opory a už pomalu začínáme trénovat schody a pak už bude na řadě auto. 

Tak moc nám je líto, že ti to všechno nemůžeme ukázat. Hodně ses na tyhle chvíle těšila a moc jsi si je přála .

Beruško naše milovaná, to všechno děláme pro tebe a doufáme, že na nás z nebíčka koukáš a všechno to vidíš ❤️❤️❤️

Verunko,moc ti děkujeme,že jsi nám to nelehké období pomáhala zvládnou, bez tebe bychom to nikdy nedali, holčička naše milovaná ❤️ ❤️ ❤️ ❤️ 

Byla jsi mi v tu dobu opravdu velikánskou oporou.

Moc, moc, nám chybíš  děvčátko naše milované ❤️ ❤️ ❤️ 

Mamka, taťka a Baruška ❤️ ❤️ ❤️ 

Vůbec,ale vůbec

 to nezvládáme, chybíš nám den ode dne víc a víc holčičko naše milovaná.

Stále ještě nevíme co se stalo, že jsi nám tak nečekaně, rychle a bez slůvka rozloučení odešla. 

Slz už proteklo tolik moc, srdíčko máme roztrhané na malé kousky, hlava nechápe a nikdy nepochopí, že už tady s námi nikdy nebudeš.

S tatínkem se navzájem podporujeme, když jeden pláče, druhý ho jde utišit a víš jak to dopadne, nakonec brečíme pěkně spolu.

Moc hodně moc a den ode dne víc a víc nám chybíš.

Však víš, že jsi byla pro nás vším, byla jsi prostě naše sluníčko❤️❤️❤️

Verunko a taťkovi k samostatnému chození chybí už jen malinko,ale copak se z toho můžeme radovat, když se o tu radost s tebou nemůžeme podělit. Takovou by jsi z toho měla radost, úplně to vidíme. Tak moc jsi si to přála.

Nejde nám bez tebe žít, je tu strašné smutno a ticho, chybíš nám opravdu hodně moc děvčátko naše milované.

A víš za co teď utrácíme nejvíc korunek, jídlo to není, jsou to svíčky, těch máme opravdu velkou spotřebu, protože ty jsi měla svíčky a všelijaká světýlka ode vždy moc ráda.

 ❤️ ❤️ ❤️

Mamka, taťka a Baruška ❤️ ❤️ ❤️ 

Koukej Verunko

Včera navečer se zase stavili, sice jen dole u dveří, Jirka se Zdenou a dovezli nám tuhle krásu.

Taky povídali, že kdyby to bývalo letos  jinak, tak že by tě  brali sebou do lesa na houby.

Já bych byly doma s tatínkem a ty by jsi byla pro letošek náš hlavní houbař, bohužel tomu tak není a vše je úplně , ale úplně jinak.. 😥

Ještě večer jsme se s taťkou do toho pustili, tři plechy jsme ještě večer usušili, do kastrolku jich taky dost pokrájeli a uvařili se solí a kmínem.

A dneska jsme je měli jako chlupaté knedlíky s houbama, moc opravdu moc jsi mi v kuchyni chyběla.

Brambory na knedlíky jsem měla v míse oloupané, teď už potřebovaly jen nastrouhat, ale ty nikde. Však víš, jak Tě strouhání čehokoliv bavilo a nikdo kromě tebe to u nás nedělal. Dneska jsem tedy strouhala já, a ani jsem pak těsto pomalu nemusela solit, tolik slz mi přitom teklo.

Ty naše malá milovaná pomocničko ,tak hodně moc nám chybíš a hlava pořád nebere co se to vlastně stalo.

Máme tě moc, moc rádi ❤️ ❤️❤️ moc hodně moc nám chybíš holčičko naše nejdražší 

Mamka, taťka a Baruška ❤️ ❤️ ❤️