středy, kdy známe důvod, proč už tady nejsi s námi, trápíme se víc a víc, bolí den ode dne víc a víc a prostě jako bychom ani nebyli.
Tak nepochopitelné to pro nás je, to se prostě nedá.
Veruško naše milovaná, kdyby jsi věděla, jak moc je doma bez tebe smutno, jak moc nám chybí tvoje brebentění, tu zapomenutá pastelka, támhle sklenička s pitím, prostě chybí nám úplně všechno.
A svítíme neboj, svíčky máme všude tam, kde jsi to touhle podzimní dobou měla ráda.
A večer a v noci svítíme i venku na okně, to aby jsi z nebíčka poznala kde je tvoje doma a kde máš maminku s tatínkem 😥
Moc bychom si s tatínkem přáli, aby jsi tu dál mohla být s námi a radovat se z úplně všeho, i z těch úplně obyčejných věcí a samozřejmostí, tak strašně moc nám chybíš 😥😥😥 děvenko naše zlatá ❤️❤️❤️
Tvoji mamka, taťka a Baruška ❤️ ❤️ ❤️
Vážení Verunky rodiče plně chápu vaše hoře,moc to bolí i mě.Za ty roky co tady Verunka rozdávala radost a krásný pohled na svět,bezelsnost myslím že vždy potěšila nejen mě.Nechápu zlou hloupost lidí co se podepisují staniční sestra.Nemají právo na Verunky blog lézt,doufám že se jim to zlo vrátí.Vám paní Šárko i manželovi přeju moc sil,už jste toho tolik překonali,musíte i pro Verunku pokračovat.Lenka z Bolky
OdpovědětVymazatJe mi to moc líto a nedává to žádnou logiku. Přesto, asi bych zkusila zkontaktovat nějakou organizaci rodičů s podobným příběhem...někoho, s kým byste mohli sdílet vaše trápení a třeba by pomohlo slyšet, jak se z toho postupně dostávali oni....a pak určitě se přimlouvám za psychoterapie...držte se. ❤️ V.
OdpovědětVymazatMilí, ano asi v duchu předchozího komentáře, vaše bolest je obrovská, sama cítím při psaní komentářů takovou jako bezmoc, i když sama jsem typ, co se vždycky ze všeho musím a chci vyhrabat sama, no uvidíte kam vás dny příští nasměrují, ještě je vše moc čerstvé, uvidíte časem... k té nejsprávnější volbě ,abyste vše tak hrozně bolavé ustáli, stále držím pěsti a myslím na vás. Aťka
OdpovědětVymazat