to nezvládáme, chybíš nám den ode dne víc a víc holčičko naše milovaná.
Stále ještě nevíme co se stalo, že jsi nám tak nečekaně, rychle a bez slůvka rozloučení odešla.
Slz už proteklo tolik moc, srdíčko máme roztrhané na malé kousky, hlava nechápe a nikdy nepochopí, že už tady s námi nikdy nebudeš.
S tatínkem se navzájem podporujeme, když jeden pláče, druhý ho jde utišit a víš jak to dopadne, nakonec brečíme pěkně spolu.
Moc hodně moc a den ode dne víc a víc nám chybíš.
Však víš, že jsi byla pro nás vším, byla jsi prostě naše sluníčko❤️❤️❤️
Verunko a taťkovi k samostatnému chození chybí už jen malinko,ale copak se z toho můžeme radovat, když se o tu radost s tebou nemůžeme podělit. Takovou by jsi z toho měla radost, úplně to vidíme. Tak moc jsi si to přála.
Nejde nám bez tebe žít, je tu strašné smutno a ticho, chybíš nám opravdu hodně moc děvčátko naše milované.
A víš za co teď utrácíme nejvíc korunek, jídlo to není, jsou to svíčky, těch máme opravdu velkou spotřebu, protože ty jsi měla svíčky a všelijaká světýlka ode vždy moc ráda.
❤️ ❤️ ❤️
Mamka, taťka a Baruška ❤️ ❤️ ❤️
Šárko a Radku i přes vaši obrovskou bolest, která je všude, snad i mezi písmenky a řádky vašich článků, za které jsem mimochodem strašně moc ráda, opravdu bych nechtěla aby to tady najednou ztichlo...tak i přes to vše mám obrovskou radost z Radkových pokroků, už z toho je vidět , že to nevzdáváte a jak píšete vzájemně se podporujete a až začnete první samostatné kroky počítat , bude jich pár, pak sto a pak tisíc..., a vy víte , že vím o čem píši, budeme to s vámi jistě tady všichni rádi prožívat.... a nejvíc , bude to Verunčino splněné přání. Myslím na vás . Aťka
OdpovědětVymazatCo k tomu všemu napsat,když je to tak smutný.Já bych Vám tak ráda pomohla,ale nic nebude stačit.Moc Vám přeji trošinku lepší časy které jsou pořád v nedohlednu a daleko.Opatrujte se a pohlazení Barušce.Jitka.
OdpovědětVymazatŠárko já mám taky ráda svíčky a světýlka, ale od té doby co mám kočky, tak svíčky nerožíhám, protože jedna kočka je trochu divoch a druhá má zas huňatý ocas, tak se bojím a zapínám jen světýlka. Je mi smutno, ale mám radost z Radkových pokroků, ještě že máte aspoň jeden druhého a taky nás, kteří s vámi tu bolest prožíváme. Držte se a dejte za mě pusu Barušce. Jaruna
OdpovědětVymazatJá se připojuji k Atce a k Jitce, moc a moc cítím vaši bolest...Rve mi to srdce, protože jste nám všem rozdávali hodně radosti a krásy. Máme vás rádi.Vás i Verunku...
OdpovědětVymazatMáte pravdu, Verunka by nám sem dávala spoustu krásných světýlek, taky podzimní přírodu...Podporujte se vzájemně dál, my jsme tu taky s vámi...MíšaZ.
Šárko a Radku, my všechny Verunčiny a vaše čtenářky, každá z nás, vám snad pomáháme alespoň malinko nést tu nezměrnou bolest. Verunka zůstává v našich srdcích a na jejím blogu. Děkuji vám moc, že stále píšete a že se Radkovi daří lépe a lépe. Tuhle jsem si nesla domů velkou plyšovou ovečku, dá se rozbalit i jako polštářek. Dostala jsem ji od příbuzného ze Slovenska a měla z ní velkou radost. Sotva se mi vešla do tašky, nechala jsem jí ven koukat zvědavou hlavičku a představovala jsem si, že ji Verunka snad odněkud vidí a má z té ovečky na ulici ve městě taky radost 🙂. Zdena z Plzně
OdpovědětVymazatKdyž čtu vaše řádky, pobrečím si pokaždé na dálku taky. Ach jo. Život je strašně nespravedlivý. Ale je dobře, že máte jeden druhého. Radkovi moc přeju, aby chodil, vyrazil na chatu... A jednou se třeba zase podíváte do milované Itálie. Lenka
OdpovědětVymazatŠárko a Radku, Verunka by byla určitě ráda, že blog pokračuje tak, jako by ho psala ona sama. Ano, svíčky a různé svícínky milovala, proto jí u vás svítí denně. Radkovi přeji, aby co nejdříve chodil, jak si Verunka přála a moc. Milí, opatrujte se a posílám alespoň trochu síly. Pavla
OdpovědětVymazatTak nevím, existuje vůbec spravedlnost?Myslíme, že ne,to by tady s námi stále Verunka byla. Vím,je to těžké,ale v tom smutku i dobrá zpráva, chůze pana Radka 👍🍀
OdpovědětVymazatHodně moc si vážíme Vaší velké podpory, děkujeme za ní.
OdpovědětVymazatAhoj Šárko a Radku,z toho by měla Verunka velkou radost jak to taťkovi jde držím pěsti ať se úplně rozběhne co nejdříve.Moc na vás myslím Barušce velké pohlazení Iveta
OdpovědětVymazatMilá Šárko a Radku, to nikdy nezmizí ta bolest a vzpominky💖🍀. Život bohůžel nám dává i bere. Zkouší naše životy,nikdo se tomu nevyhneme. Jsem moc ráda, že Radek dělá pokroky. Až bude moct chodit ven bude pro vás to lepší, že budete moct vyjít spolu z bytu, moct to tam na vás padá, držte se💖❤️Barušku podrbat. Jana
OdpovědětVymazatMilá Šárko a Radku, to je tak moc smutné. Tohle nikdy nepřestane bolet, jen se časem ta bolest malinko otupí. Moc na Vás myslím. Majka
OdpovědětVymazatMilá Šárko a Radku, posílám vám mnoho sil. Verunka by byla ráda, že pokračujete v psaní, a že se vám ozývají její čtenářky. A že pokračujete v rehabilitaci, že tatínek se snaží a bude chodit. Myslím na vás. Hanka
OdpovědětVymazat