bylo to dlouhých 13 dní

Přeji Vám všem moc krásné a pohodové odpoledne,

dnes se opět ozývám já, sice chtěla psát Verunka, ale tohle psaní jsem si raději vzala já.

Dnes to jsou přesně dva týdny co jsem byla na stehách po biopsii kvůli klíštěti.

Stehy mi vyndali, ránu jsem měla v pořádku a tak jsem už jen čekala,

až mi vytisknou zprávu o výsledku histologie kterou jsem měla emailem poslat do Hradce do poradny na borelii Nijak jsem se nevzrušovala,

to že mám boreliozu jsem věděla už podle výsledků krve a tak jsem byla v pohodě.

Jaké ovšem bylo moje překvapení, když mi pan doktor řekl, že mi zprávu ještě nedá, že je jen částečná 

a že ještě něco dovyšetřují, to víte jako každá jiná ženská jsem se zeptala co .

A to byla ta chyba. On mi teda odpověděl, že dvacet procent boreliových lymfoidních buněk je totožných

stavbou svýho těla  s rakovinovýma a tom případě se ještě vše dovyšetřuje, aby se rakovina potvrdila nebo vyloučila. Povím vám teda byla to rána. Požádala jsem pana doktora, aby mi alespoň vytiskl, to co má a to byla z mojí strany druhá chyba. Doma jsme pak sedla k počítači a aniž bych tomu nějak rozuměla pustila jsem se do hledání všech těch odborných výrazů, z nichž jsem téměř většinu v ten den viděla a četla poprvé. No zamotala jsem se do toho úplně neskutečně a vy výsledku jsem z toho byla nejen já pěkně vyplašená. Celých pak dlouhých třináct dnů jsem čekala na onen rozhodný výsledek. Ten přišel včera večer před sedmou hodinou v podobě telefonu, kdy mi paní doktorka oznámila, že až na tu boreliozu mám všechno v naprostém pořádku .

V tu chvíli nám všem doma spadl ze srdce obrovský balvan strachu. Neměla jsem ani tak strach o sebe, jako o ty moje, cože jako by s nimi bylo, kdybych najednou já neměla být a oni jsou na mě tak moc závislí. Naštěstí to dopadlo vše dobře a s tou boreliozou co mám ,se už poperu pěkně po svém. 

Jen mě zaskočilo to, že už ji mám podle paní doktorky asi hodně dlouho a podle druhu, který mám ji na mě nepřeneslo klíště, ale byl to buď komár nebo nějaká muška, což je teda strašné, že člověk si nemůže být jistý už ani před nima.

 Ještě vám napíšu i to, že když včera zazvonil ten telefon s výsledkem, tak jsme se u něj vystřídali všichni tři a nakonec jsme všichni tři paní doktorce i poděkovali, takoví už jsme my. 

Ráno,když  jsme se pak s Radkem vzbudili jsme se  oba  shodli, že je nutno se radovat opravdu i z každé , pro někoho zcela bezvýznamné a obyčejné věci, která prostě přijde. Protože život je potřeba si v každém i tom obyčejném okamžiku užít a najít ve všem i to něco pěkného, já vím, že vždycky tomu tak není, ale jsme tu přeci proto, abychom žili a ne si život nechali utíkat mezi prsty. 

Přeji Vám všem vše jen to nejlepší co Vás může v životě potkat

 

 Šárka