Jak jsme

včera večer jeli za měsíčkem

a určitě jsme nebyli sami

taťka nastudoval kde by měl být večer už před devátou u nás vidět

a tak jsme nasedli do auta a jeli

bylo to jen kousek za městem

ten nápad jsme neměli sami

na tom místě už b ylo lidí celkem dost

a jak my tak i oni marně měsíček vyhlíželi

jako naschál v té části nebe kde se měl už chvíli ukazovat byli mraky

na to taťka povídá

holky jedem ještět kousek dál za město

a tam třeba mraky nebudou

a tak jsme jeli

dojeli jsme na další kopec odkud byl pěkný výhled

ale koukat ani nebylo tam na co

měsíček tam v těch místech určitě by byl vidět

ale i tam byly mraky

a tak jsme zas jeli kousek dál

a i tam to bylo stejné

a to už jsme takhle jezdili víc jak hodinu a pořád nic

a tak jsme se rozhodli

že námasi není přáno

a že pojedem domů

a když už jsme byli skoro doma

tak mamina

heleď támhle je

a tak taťka honem zastavil

a mě se podařila alespoň jedna nijaké fotka

a byla jsme ta ní ráda

protože jen co jsme docvakla

tak se opět měsíček schoval za další mrak

a víte co je na tom úplně nejlepší

že pak doma

asi o půl jdenácté večer jsme vykoukla jen tak co kdyby náhodou z okna

a on tam byl

a tak jsme všichni se šli na něj ven podívat

a ani nám už nevadilo

že my dvě s maminou jsme lítaly venku před domem jen tak v nočních košilích

a jaké z toho plyne ponaučení

že až bude další takové zatmění v roce 2123

že určitě nikam nepojdem a počkáme si na něj pěkně doma

no jen to má jeden háček

asi se toho nedožijem

tak mějte prima večer a zítra zas ahojda