čtvrtek 5. listopadu 2026

Dneska

 Jsme se probudily do mrazivého rána, ale to nám ani trochu nevadilo, jen co sluníčko vylezlo nad obzor, oblékly jsme se a šupajdily ven.

7

Obě máme procházky rády  a tak na takovéhle minimálně půlhodinové procházky chodíme čtyřikrát za den.

A dneska se nám venku líbilo opravdu hodně. 



A ty růžičky, co i teď ještě kvetou, jsou přesně ty, co nám rostou pod oknem obýváku a na které tam nenápadně chodila naše Verunka, nosila je domů se slovy, taťko koukej co pro maminu mám a my ji marně vysvětlovali, že to nesmí.






A doma jsme si udělaly novou hambalku. V pondělí jsem byla v DMku a když tam na mě vykouklo tyhle krásné dřevěné ozdoby za pár korun, nemohla jsem je tam nechat.

/ Každá z nich byla za 59 korun/



A jinak pracujeme, obálky skládáme, včera jsem byla odvézt prací za dva týdny a uzavřít řijen.



A taky už zase pečeme na sobotu 


 pořád máme co dělat, až se pak divíme, že už je zase večer. 

A jak malá lumpice zvládla tu hodinu a půl, co byla sama doma, když já jsem byla na cestách, vám určitě napíše sama a že se máte na co těšit.

My se opravdu nenudíme.

A vy se mějte moc hezky a děkujeme, že tu jste s námi.

Šárka 

❤️❤️❤️


Od mámy mě sebraly, tátu jsem nikdy nepoznala. 

Dnes mám vlastní byt, osobní VIP pečovatelku a kuchařku na plný úvazek.

Tak jestli máš pocit, že život stojí za prd a nejde podle tvých představ - VYDRŽ 

/ Jo a ten modrý kabátek na válení venku jsem podělila po starší ségře, jen mi byl moc velký, tak mi ho páníčka musela zmenšit/





Vaše malá uličnice Baruška 


úterý 3. listopadu 2026

Tak si představte,

co mi ta moje páníčka řekla.

Prý mě přihlásí na brigádu k nám do města do sběrného dvoru. A já vůbec nevím proč a proboha, vždyť já ani nevím, co to ten sběrný dvůr je a brigáda už vůbec ne.

Vždyť já jsem přeci tak hodná holka, no možná, že to bude proto, že když páníčka jde na nákup, tak já jí chci jenom překvapit a udělat radost, no a tak vždycky trochu, no někdy i trochu víc pouklídím.

Ono to je celé takhle. 

V noci spím u paničky v posteli pěkně na ní doslova přilepená . Ráno kolem sedmé chodíme ven čůrat a když přijdeme domů, tak si umyju pacinky, dostanu trochu bašty a jdu pokračovat ve spinkání, no a kde by se mi mohlo spát nejlíp no přeci pod peřinou, pod kterou je ještě trochu teplíčko. 

A pak chodí páníčka na nákup, někdy jde jenom do Billy, jindy zas jde do města k řezníkovi a do DMka.

V tu chvíli přichází moje chvíle, rychle vstanu a pouštím se do práce.

V obýváku na gauči mám takový svůj psí dětský koutek, každé ráno ho mám od páníčky takhle naklizený, ale to platí jen do chvíle, než co vstanu a pustím se do úklidu. 



To Vám je věcí, co tam na mě čeká, no jejda.

U dveří jsou páničky pantofle, v koupelně na topení se suší ručník, v kuchyni na madle u sporáku je utěka, na židlích jsou takové bílé podsedáky a když páníčka nechá otevřeno do ložnici, tak jejda, tam je taky věcí na uklízení. 

Jenom těch polštářky co tam je. No a tohle všechno já takhle po ránu, když jsem sama doma musím uklidit. Nejdřív jsem nevěděla kam s tím, ale v posledních dnech už mám jasno a všechno si to pěkně nenosím k sobě na gauč. 

A myslíte, že mě za to páníčka,  když přijde domů pochválí, i prdlajs . Dozvím se tak akorát, že jsem malá uličnice a to je všechno, ona asi neví jaká byla dřina to vsechno takhle uklidit a natahat.

Tak jí to prosím někdo vysvětlete, děkuju.

A dneska jsem dostala nový růžový svetýrek. 

Jen co ho páníčka donesla z boxu co máme u nás na louce, tak jsem si ho musela zkusit, ale co si budeme povídat, sluší mi , že jo ?



A tak když už jsem byla oblečená, tak jsme šly zrovna ven a tam já chodím moc ráda. No jenže dneska to žádná výhra nebyla. Tam vám foukalo, až jsem z toho měla ouška do všech stran, však páníčka říkala, že  foukalo jak na severním pólu.



A když jsme byly teďka večer venku, tak foukalo ještě víc a do toho všeho i poletoval sníh, byla jsem ráda, že jsme venku nebyly moc dlouho a za chvíli jsme pelášily domů do teplička.

A takhle já to teda mám, jen teda pořád nevím, proč bych měla jít na tu brigádu do sběrného dvoru ? 
Jestli ono to nebude tím, že  jsem taková malá sběratelka a všechno si to nosím k sobě ?

A když náhodou něco provedu, třeba vyleju misku s pitím, nebo zas čmajznu něco co nesmím/ páníčky brýle nebo telefon ze stolku/, tak se takhle vyvalila na gauči na zádíčka a  dělám, že já ne a panicko drbej.


A víte, proč máme i tu deku na opěradlo gauče? No přeci proto, že já si tam nahoru na gauč chodím taky lehat / to abych měla lepší přehled co se doma děje/ .

A když už pak jsem z té celodenní dřiny unavená, tak si na chvilku takhle schrupu, to abych nabrala síly na další lumpačení.


A prosím, zkuste někdo domluvit ty mojí páníčce, aby z toho nákupu nepospíchala tolik domů, vždyť já pak na ten úklid nemám tolik času, kolik bych potřebovala. 

Venku už je velká tma, já jsem vyčůraná, nahamaná a půjdu spinkat, už se mi po tom celém dnu pletou pacinky jedna přes druhou.



A vy se taky dobře vyspěte, jo.

Vaše malá uličnice Baruška 

Jo a taky mi povídala, že když budu zlobit, že nepřijde Ježíšek, tak tomu už vůbec nerozumím. Proč by k nám měl chodit nějaký pán, který se jmenuje Ježíška ?

To mi jsou ale věci.


sobota 31. října 2026

Podzimní sušenky

tento týden jsem hodně pekla na přání, takže vlastně od pondělí až do dneška jsem byla v jednom kuse.  Ale nebojte, s Baruškou jsme i tak měly spoustu času na lumpačení, procházky a třeba i jen tak na naše mudrovaní. To má hodně ráda.  To tak něco dělám a ukazují ji to a k tomu ji o tom povídám. Sedí vedle a poslouchá a poslouchá. 

Ale šup k tomu pečení 








A teď ty sušenky 

Chtěli něco podzimního, tak jsem jim udělala tyhle ježka.

Celou sušenky jsem z vrchu namočila do čokolády, část posypala vánočníma čokoládovýma hovínkama, jak jim říkala naše Verunka. Pak už jsem jen dozdobila a bylo hotovo.  Jen na ty oči a cukrové čumáčky jsem si musela vzít pinzetu, bez ní jsem se nějak nemohla trefit na to správné místo.

Teď už přemýšlím jak na ty zimní a vánoční. 

A my frčíme s Baruškou ven a vy mějte krásnou a poklidnou sobotu.

A za všechno moc děkuju 

Šárka s malou Baruškou 

A vy moji dva milovaní, až budeme zas jednou a napořád spolu, tak tobě taťko upeču ten největší větrník jaký jen půjde. A tobě Verunko upeču zas ten největší věneček, slibuju.

Moc Vás mám oba ráda, moc, hodně moc.

Vaše mamina

❤️❤️❤️

středa 28. října 2026

Včera jsem po roce a čtvrt

 našla odvahu a vydala se na hřbitov.

Naposledy jsme tam s Radkem byli vloni v srpnu. Od té doby jsem neměla sílu tam jít. Mrzelo mě to moc , ale nešlo to.

V pondělí, když jsem ve městě šla kolem dušičkových vazeb co tam prodavali, jsem  ani minutu nepotřebovala k důležitému rozhodnutí  a už jsem si jich dvě tašky nesla domů.

Včera hned po ránu jsem se plná odhodlání na hřbitov vydala. Kousek to od nás je, to ano, ale to mi vůbec nevadilo, však víte, že jsme na procházky jezdili každý den.

Bylo příjemně chladno, dole ve městě byla ještě mlha, ale na kopci nad městem už u hřbitova svítilo sluníčko.  A tim, že byl pracovní den, byl hřbitov úplně prázdný, vůbec nikoho jsem tam nepotkala a to bylo  dobře .

To ticho tam bylo úplně jiné, než kdekoliv jinde. Dělalo mi dobře, když jsem měla babičky a dědy hrobeček obstaraný, nohy samy mě zavedly do staré části hřbitova, kam jsme rádi chodili s Verunkou a Radkem.

Najednou jsem si tam začala uvědomovat, že co hrob to nějaký lidský osud a trápení těch co zůstali. Ano i to je součást života. Své trápení a bolest si nese každý, ale opravdu každý z nás.

Nevím co se stalo, ale byl to zvláštní pocit, nemůžu jím nazvat smíření ani přijetí, to ne, ale odcházela se mi odtamtud tak zvláštně, jakoby by snad lehčeji.














A vidíte to nebe, všichni tři mě celou cestu domů doprovázeli a já byla za to tak ráda.





Domů jsem přišla něco po deváté, z gauče jsem bafla spokojeně chrnící Barušku a šly jsme si to hezké ráno užít i spolu .






Za všechno co pro mě děláte moc děkuju, opravdu vaše podpora pro mě hodně znamená 

Šárka s malou Baruškou 

A vy moji milí, však vy víte

❤️❤️❤️