Od minulé

 středy, kdy se uzavřelo jedno velké jednání, mám každý den dost pochůzek. Všechno musím stihnout do osmi dnů a to tedy znamená do zítra / čtvrtka/.

Na zítra mám už jen jedno poslední jednání a nebudu kecat když povím, že  budu ráda, až to všechno budu mít zařízené

V pondělí jsem se na pochůzky vydala hned po ránu a vzala jsem to cestou, kudy chodí jen minimum lidí .

Šla jsem zadem kolem kostela.

Teď jsem taková ještě víc a víc " bolavá ".

Příští týden by měl Radek svátek, hned o den dýl to bude šest měsíců, co ho nemám. Pak budou velikonoce a po nich by měla Verunka narozeniny. Budou to už druhé bez ní.

♥♥♥

Drželi jsme se pevně za ruce, abychom se v tom světě bez Verunky neztratili.

Někdy stačil jen dotek ruky, aby člověk věděl, že na všechno není sám.

V tu chvíli nebyly potřeba ani slova. Bylo jen ticho a ruce, které se nechtěly pustit.

A v ten okamžik to pro nás bylo to nejvíc. 

Jak mně tyhle chvíle jistoty a bezpečí chybí. 

Mějte všechny moc hezké dny a děkuju, že vás tu mám. 

Šárka a spokojeně uložená Baruška 

P.S.

Pod oknem už nám začínají kvést fialky.

Včera

 u řeky nám bylo taky dobře, nikde nikdo, jen my dvě, řeka a opět krásně modré nebe. 

Vydržely jsme venku skoro 3 hodiny a vůbec nám to tak nepřišlo. 

A taky jsme na přání pekly velikonoční perníčky a nesměly prý chybět ani ty perníčky s Baruškou, ty prý na vánoce způsobily hodně srandy.

Tak vidíš Baruško, tak i ty coby perníček umíš vykouzlit úsměv na tváří.

Dneska ráno mi zazvonil telefon a v něm známí, že se po obědě staví. 

Tak šup do kuchyně a listové těsto, krém, trocha pistácií a jahod to zachránily. Tohle je všechno co zbylo.

Když pak odešli, bylo mi moc smutno, měli sebou malou pětiletou vnučku, takovou berušku malou. Hrála si se mnou, nestyděla se mě ani trochu a když měli jít tak ani nechtěla. 

Tak moc mi vy dva moji milí chybíte, tak moc.

Ale to smutnění mě k něčemu nakoplo a příště Vám to ukážu. 

Mějte moc krásný zbytek neděle a děkuju.

Šárka s zvědavou Baruškou 

Nebe

 A v něm moji dva andělé 💔💔

Už od rána bylo tak krásně.

 Musela jsem do města zařídit nějaké věci a měla jsem pocit, že jste jen kousek od mne. To nebe bylo tak krásně modré, je dobře , že tam máte tak hezky.

Moc vás oba miluju moc.

💔💔

Už ani nevím jak se cítím,

jednu chvíli mám pocit malé radosti,

Netrvá to dlouho, něco mi ji zkazí a v tu chvíli obracím oči k vám do nebe a mám chuť všechno vzdát. 

💔💔

Dneska ten pocit  něčeho příjemného přišel ve chvíli, když jsem letos poprvé věšela prádlo ven na louku

Další přišel ve chvíli, když jsme s Baruškou byly po obědě venku víc jak dvě a půl hodiny a dovolily sluníčku, aby mě i trochu opálilo ve obličeji a aspoň zahřálo na duši.

Odpoledne jsem pak pracovala, Baruška s plným bříškem podřimovala vedle mě na zemi na sluníčku.  K práci mám vždycky zaplé rádio, mám to tak ráda.  Jenže pak přišla jedna písnička, která vyvolala vzpomínky a všechno zas bylo jinak.

Zítra zas bude svítit sluníčko a to se chystáme k řece, teda pokud Barčí nebude stávkovat a nerozhodně se jít na druhou stranu, což ona jako správný jezevčík umí moc dobře.  Postaví si hlavu a je to.

A já doufám, že i zítra sluníčku svými hřejivý paprsky uďělá to kouzlo jako dneska a já se zas alespoň na chvilku budu cítit o něco lépe. Bylo příjemně cítit, jak jeho paprsky pronikaly hluboko do mých citů a v těch místech kde sídlí už jen bolest a trápení kouzlily a ta tmavá, studená místa i když jen malinko , zahřívaly.

Já vím, že pak zas přijde večer a po něm i tmavá, nelítostná noc, která  ve své krutost je neúnavná a vytrvalá. Ale zrovna tak vím, že i zítra vyjde sluníčko a víte co, už se na něj těším.

Mějte moc krásnou sobotu a však víte, moc moc děkuju 🙏

Šárka a divoška Baruška 

Tady ji je vidět, jak si zas pro změnu,poté co si pohrála s medvědem, šla dát šlofíka na gauč.

Louka už se pomalu

víc a víc mění na jarní.

S Baruškou jsme hodně venku , za den tak minimálně tři hodiny. Každý večer, co přijdeme domů, si nechá umýt pacinky, napije se a než co já se stihnu vykoupat, tak už stočená do klubíčka spí jak špalek.

Bodejť by ne, je vyfoukaná a uběhaná z venku a ta se jí dobře chrní.

A na louce je znát, že sluníčko se snaží poctivě každý den.

A  co se týká mě. Měla jsem před sebou tři velké a důležité věci.

Dvě z nich už jsou vyřízené a uzavřené. O té třetí nejsem zatím ani trochu přesvědčená jestli ji vůbec chci realizovat, jestli vůbec na to budu mít síly. Zatím na to mám čas, nebudu se tím nějak trápit, nebudu nad tím přemýšlet a uvidím, co následující měsíce přinesou. Paní doktorka si každopádně myslí, že bych do toho měla jít, že by mi to výrazně pomohlo a mohlo to v mé duši uzavřít alespoň část mého trápení. 

Teď k tomu napíšu snad jen to, že byla shledána dvě závažná pochybení s následnou smrtí, je vám jasné, že píšu o Radkovi.

Je moc těžké se vyrovnat s něčím, co je napsané černé na bílém a píše se tam, že nebýt těch pochybení, mohl tu se mnou dál žít.

♥♥♥♥♥♥

Jsou bolesti, které nikdy nepřestanou bolet......

Protože když Vám někde vezme kus duše a to rovnou dvakrát, víte,

že už nikdy nic  nebude tak jako dřív....

♥♥♥♥♥♥

Moc těžké je přinutit srdce aby přestalo čekat.

Ten pocit, když se rozbuší při každém pípnutí telefonu,

i když hlava ví, že ta zpráva na kterou čekáš už nikdy nepřijde.

♥♥♥♥♥

Moc Vám děkuju, že tím, že tu se mnou jste, mě v tom nenecháváte samotnou.

Šárka s Baruškou 

Zitra po obědě

mě čeká hodně, hodně náročná věc. 

Nechci to už ani o chvilku odkládat a moc si přeju, aby to už bylo dořešeno a bylo to za mnou.

Moc se  té situace, o které nevím jak dopadne, bojím.

Když budete mít chvilku času, pošlete mi prosím trochu síly, protože opravdu ji budu moc a moc potřebovat. 

Noc je nejtěžší doba pro bolest, trápení a samotu......

Ta největší bolest je ta, kterou skrývám. 

To ne proto abych ochránila sebe, 

ale proto, abych ochránila ostatní.  

To aby nikdy nespatřila jak těžké to je.....

Dneska u mě byla Péťa z Riapsu. Spolu se vídáme pravidelně každý týden a za těch pět měsíců jsme se hodně sblížily.

Dneska přišla s dárkem, s knížkou 

 

Všem vám moc děkuju, že tu se mnou jste