V pondělí po ránu jsem taťko

  byla po víc jak dvou měsících u paní doktorky.  Měla jsem teda jít i v srpnu, ale protože paní doktorka byla nečekaně nemocná a v Trutnově ordinuje jen vždy v pondělí, jinak je v nemocnici v Náchodě, tak se to posunulo až na září. 

No, co k tomu pondělku napsat, ani sama nevím.

Prý je hodně znát pozitivní vliv pana psychologa, ale je před námi ještě dlouhá a náročná cesta i díky tomu, že nemám žádné jiné rodinné zázemí, které by mi ve slabých chvilkách moc pomohla a na které bych byla zvyklá.

Ale to, co jsem prý za ty dva roky sama dokázala, je na metál, prý jsem neskutečně silná.  Však víš, že takovou mě naučil být život hnedka od mala.

A teď se mě nikdo neptal jestli taková chci být, nic jiného mi nezbývalo. A silná se vůbec necítím, jen o tom už nepíšu.  Stále a to i dost často přicházejí dny a většinou jich je několik za sebou, kdy mi je fakt mizerně  a kdy to zas jistí kout v ložnici na zemi.  Ale na druhou stranu jsou i dny, kde se umím zasmát a to i pěkně nahlas.

Jen těšit na něco, tak to už neumím, bojím se toho.

Pamatuješ viď, jak jsme vloni koncem září měli jet na welnes pobyt do lázní a pak půjčeným obytňákem do Polska k moři. Tam jsme plánovali jen tak procházky po podzimním pobřeží a pak jet zas kousek dál a pak zas jinam. Verunka by jela s náma, to by ani jinak nešlo. Těšili jsme se na to a nic z toho nedopadlo.  Tak proto ani já už nic neplánuje a žiju ze dne na den a ten když se pak vydaří, tak jsem za něj vděčná. 

Teď jdu na kontrolu zas až za dva měsíce, jo a ještě jsem zapomněla, pan psycholog je ohledně mě ve spojení s mojí paní doktorkou i když  před tím o sobě vůbec nevěděli, to je od nich hezké.

Tak takhle já to taťko mám.

A vite co , vy dva moji broučkové, tak strašně bych si přála, že vždycky když mi pípne nebo zazvoní telefon, aby jste na druhém konci byli vy dva. 

Ale jak říká pan psycholog, tady na zemi jsme jen na návštěvě a až přijde náš čas, tak odejdeme tam, odkud už není návratu.  A to znamená, že tam už budeme napořá . Tak až jednou tam přijdu i já tak pak už budeme jen a jen spolu a nic už nás nerozdělí.  

Mám vás oba tak moc ráda. 

Vaše navždy milující a milovaná mamina s Baruškou 

Jo a taťko, koupila jsem si nové povlaky z mikroplyše na malé polštářky na spaní a jsou tak příjemné, že si asi koupím takové i povlečení. 

Jo a na neděli zas trochu víc peču. 

A ještě něco, jestlipak jsi si Veruško všimla, kolikátého je dneska  ? A co bude za tři měsíce  ?

Určitě ano, víď ?