se ve čtvrtek pustila do kopřiv u skleníku, jsem chvíli fotila.
Pak jsem šla na ně, část jich vykopala, házela vedle sebe, Barušku samozřejmě u toho nesmala chybět, zabrala jsem rýčem do té džungle znova a ejhel vylítlo velké hejno včel, prý divokých. V tom zmatku jsem popadla Barušku, začala je nahánět a já měla strach aby nějakou z nich nespolkla. Jenže v tu chvíli přišla nějaká nová panika a já se nemohla hnout z místa, snažila jsme se co to šlo a samozřejmě jak to nešla , spadla jsem rovnou do těch vykopaných , metr a půl velkých kopřiv. Já v trenkách a tílku. Baruška je v pohodě, já půlku těla včetně obličeje popálenou a do toho ještě dvě žihadla.
Takže dva dny jsem s tím bojovala, zimnice, teplota a pořád do kola. Dneska už je líp, teda fyzicky, duše bolí víc jak kdy jindy. A já mám pocit, že nevím jak dál, bojuju s tím skoro už dva týdny a teď po tom, co jsem poznala jak velký strach o Barušku mám, je to všechno ještě horší.
Ani už nevím jestli se chci snažit dál.
Ano asi jsem zas o něco po jedné stránce silnější, fyzicky vím, že zvládnu nové a nové věci. Jenže duše bolí víc a víc.
Tak aspoň těch pár čtvrtečních fotek, kdy jsem vytáhla fanouše a vydala se s ním po zahradě.
Šári, tak nádherné fotky , opravdu moc pěkně fotíš🙂Moc mě mrzí jak to pořád máš složité a muselo to být strašné jak ta mrška psychika dokáže až takhle moc ovlivnit tělo a ještě v takovém nebezpečném okamžiku. Ještě že už si tu reakci na kopřivy a bodnutí zvládla. Moc na tebe myslím, opatruj se , to jeden neví kde na něj co číhá. Aťka
OdpovědětVymazatMoc krásná zahrádka 🌹💐
OdpovědětVymazatŠárko, taková kopřivová "koupel" to teda není nic příjemného, ale napadení divokýma včelama, to by byl velký problém. Jsem ráda, že jste to holky zvládly a ty už jsi skoro v pohodě. S psychikou neumím poradit i když bych moc chtěla. Myslí na tebe a opatruj se, pá 😘❤️
OdpovědětVymazatMilá Šárko, fotky máš krásné, plno zrající úrody a rozkvetlé zahrady, ale jinak tvé psaní je plné smutku a bolesti, vždy když se stane nějaká nepříjemná záležitost si člověk uvědomí, jak je na všechno sám a parťáci mu chybí . Jak já Ti rozumím, čas opravdu nikdy nic nezahojí, je to jenom fráze, vše si člověk musí odžít, protrpět a zvyknout si.
OdpovědětVymazatJe to tvrdá pravda, ale tak to bohužel je. I když jsi silná a snažíš se, není to hned a prázdné místo v srdci zůstává. Moc na Tebe myslím a přeji klidné dny, Alča
Šárko a co ten novy psycholog muž, už jste se viděli, sednul ti? Pá V.
OdpovědětVymazatPs na tvém místě Šári bych k tomu psychologovi a všem činnostem co děláš, zkusila přidat nějakou seznamku nejlépe pro vdovce. ♥️Promiň že to tak natvrdo píšu, ale mám pocit, že tebe nenaplní nic jiného než vztahy, i teď tě drží nad vodou Baruška. Vezmi si to třeba jako úkol pro ty svoje dva nahoře, vsadím se, že ti v nebi budou držet palce a chechtat se nad případnými humornými historkami. Však nemusíš hned na vážno. Prostě tak zlehka., popovídat si o svém trapeni a odreagovat se trochu. Prosím tě...🙏 A promiň, snad se tě to nedotklo..jsi krásná žena s dobrým srdcem.V.
OdpovědětVymazatTak tohle úplně narovinu určitě ne, o to vůbec nestojím ani pomyšlením. Vím, že to bych nezvládla, a ublížilo mi to ještě víc. I když jsem v životě určité možnosti měla, Radek byl jediný chlap, kterého jsem jako chlapa měla. Je to dáno i tím, co mě coby pětiletou potkalo. Vím, že je to myšleno dobře, abych nebyla sama, nejsem co se týká lidí sama. Každou chvíli se u mě někdo pracovně zastaví, jsou to lidé, které znám i víc jak dvacet let a tak se známe navzájem a máme si o čem povídat.
VymazatA psychologa mám, jednou jsme byli na zahradě, jednou u nás doma, tak nějak se snažíme hledat cestu, jak dál, sám bych řekla, že tápe, ale důvěřuji mu, tak třeba tudy cesta povede. Ono když vám umře zničehonic dcerka a pak i ten, kdo vás držel nad vodou odejde zcela nečekaně, tak to jsou dvě takové rány, jejichž bolest snad nemá své dno. Už kolikrát jsem si myslela, že už hlouběji to přeci nemůže jít, jak jsem se ale mýlila. Tak ráda bych už našla to ono dno, od kterého bych se sice teď mám pocit, že z posledních sil, ale přeci jen škrábala pomalinku nahoru. Už jsem si myslela, že se mi to daří, jenže zas z ničeho nic, jsem byla ještě doleji, jak kdy předtím.
Ano i teď se umím usmát, lumpačit s Baruškou a pak zas jak blesk z čistého nebe to přijde a všechno mi přijde zbytečné k ničemu.
Mám tolik nápadů, co bych chtěla dělat, jen tak chuť a důvod proč to dělat chybí. Sama sobě nerozumím a nelíbí se mi to ani trochu.
Už jsem se na sebe i dozvěděla, že se snažím málo, možná ano, možná ne, sama nevím a co je horší , nevím co s tím.
Mějte všechny moc hezký den a držte mi prosím palce.
A děkuju za všechno.
Chápu a děkuju za odpověď, drz se, myslím na tebe každý den a každý den nakukuju na blog. V.
Vymazatděkuju
VymazatŠári všechny ztráty tvých milých jsou bolestivé a čerstvé. I když teď to tak necítíš, věř že časem se ty rány alespoň trošku zahojí a zase bude líp. Lena
OdpovědětVymazatŠárko moc na vás myslím, velmi často sem chodím si číst a držím vám všechny pěsti co mám :). A mě tak napadlo, co pořídit Barušce sourozence? Nějaké štěňátko? 😍 Myslím, že Verunka by s tím souhlasila všema deseti 😍.
OdpovědětVymazatŠárko, objímám na dálku a držím palce. Kdo nazažil to samé, nikdy to nepochopí, nikdy se do té bolesti nevžije a nějaké řeči, že se máte víc snažit jsou úplně mimo. Snad ten psycholog po malých krůčcích pomůže a štěňátko je taky dobrý nápad. Držte se. Lenka
OdpovědětVymazat