Tak jako to poslední léto před třemi roky, kdy jsme byli na chatě všichni pěkně spolu a hráli Verunky oblíbenou, takřka každovečerní hru s mrakama.
V sobotu taky bylo nebe plné krásných bílých mráčků a tak stačilo jen přijít oči a už jsem nás slyšela.
Tatííí koukej, tamhle ten mrakem je jako slon, a maminooo vidíš tu opici ? Do toho se přidal Radek : já vidím dvě opice.
Tatí a kde je ta druhá?
Sedí tady vedle mě.
Mamíii, taťka říká, že jsem opice.
Na to já : to víš že seš opice, ale naše.
Verunka : jo tak to jo.
💔💔
A zrovna jsem si tak říkala ,že kdyby měli v nebi návštěvní hodiny, budeme tam s Baruškou pořád .
Mějte krásné dny a děkuju
Šárka s malou ochrapou Baruškou,
obývák máme vzhůru nohama, tak si šla dát dvacet do ložnice a vůbec jí to není blbý
Víte a pořád to je hodně těžké a bolestivé, jen už to tak nepouštím dál do světa a nechávám si to víc pro sebe ....
Tak moc mi oba chybí, že kolikrát si říkám, že další den už nezvládnu...
Pak zas vstanu a jdu dál, jenže proč, proč koho, když mi to bez nich nejde ...
Proč já to teď doma trochu předělávám, když jsme se na to tenkrát těšili všichni a teď nemám pro koho...
Ten život umí být hodně zlý i když to tak nevypadá.....
Milá Šárko,
OdpovědětVymazatvím, že to není ( a ani nemůže být) tak jednoduché, že bys jako mávnutím kouzelného proutku přestala truchlit, to je mi jasné...Z tohoto povídání, které je veselé i smutné zároveň, vidím, že ten minulý článek byla tvá navenek veselá tvář.
Z tvého povídání Verunku i Radka taky úplně slyším, jak si povídají a vidím,jak u vás bylo doma dobře...Jsou to krásné, milé a laskavé vzpomínky. Tobě ale stále rvou srdce...To je to smutné...Minule jsi to napsala krásně- díky, že jsem vás měla...
Tví dva milovaní zase byli štastní,že měli za manželku i za maminku tebe.
Děkuji za krásné fotky a vzpomínání...Míša
Milá Šárko, krásné vzpomínání. A já tam zas vidím pro tebe vzkaz - vidíš to andělské křídlo na předposlední fotce mraků? Jinak u nás jsou tropy a nejhorší je, že bydlím ve velmi suché oblastu. Kapka vody tu nespadla už hezky dlouho a ani dlouho pršet nemá . Všude jen vypálená tráva a rozpraskaná zem. Kdysi mi jedna pani (dost pobožná) vyprávěla, že když naší vesnicí procházel sv. Vojtěch, předpověděl, že záplavy tu nikdy nebudou. Fakt už tomu věřím, z čeho by byly? Hladím Barušku. Pavla
OdpovědětVymazatMilá Šárko, krásné vzpomínkové fotky, byli jste jako rodina pěkně sehraný a stále
OdpovědětVymazatpospolu, proto je to pro Tebe tak těžké. Ale nic bohužel netrvá věčně, někdo odejde
dřív někdo později a jak píšeš život umí být někdy hodně zlý a nespravedlivý. Stále jsi všechno dělala pro ty svoje nejmilejší, ale je potřeba si zvyknout, že to děláš jenom pro sebe a určitě budeš mít z předělaného domova radost, však změna je také potřeba. Moc na Tebe a Barušku myslím a držím pěsti k dalším krůčkům do cíle, Alča
jenže co má být cíl, do kterého mám jít , to nevím ani já sama. Ted úplně na rovinu, vědí to všichni kolem mě, proč to nepustit dál. Jsou to asi tři týdny, co jsem četla o jedné paní v mém věku, které před čtyřmi lety zemřel syn. Dál už nemohla a podstoupila eutanázii. V ten moment mi svitla naděje, vyhledala jsem onu kliniku a napsala tam. Doma to předělávám proto, že jsme si to tak vloni naplánovali a mám potřebu to Radkovi splnit, moc se na to těšil. Kdo neprožil, nepochopí. O tom co vám teď píšu ví i moje paní doktorka a i Riaps. mně opravdu moc chybí oba dva.
Vymazatjsou dny kdy to je malinko lepší, jsou ale dny, kdy mě rozseká úplná maličkost a v tu chvíli už nechci. momentálně žiju ze dne na den a jsem za to vděčná. Jen tak , včera večer byl hodně kritický a to téměř bezdůvodně, ublížila mi věc, nad kterou bych dřív mávla rukou. No a v tu chvíli mě na nohy zas postavil anděl z Pilníkova, dnes je lépe, ale co mě zas porazí zítra nebo pozítří netuším. Moc děkuju do Pilníkova , moc. byla to fakt ruka podaná v pravou chvíli.
Šárko, nevím asi jsem to špatně napsala, ale dříve jsi tady psala o nějakém cíli, nechci to vyhledávat, ale myslím si, že Tvůj cíl je žít další život jenom sama pro sebe a překonat tu bolest kterou prožíváš. Je vidět, že Tvoje minulé pozitivní články, byly
OdpovědětVymazatpouze pro nás, abychom si mysleli, že je lépe, ale ty jsi rozervaná na kusy a upřímně se nedivím, byla jsi milující manželka i mamina, nevím jak Ti pomoci, mám Tě ráda, myslím na Tebe, přeji aby bylo lépe, Alča
Práce mi dělá dobře, to jsou opravdu ty pozitivní chvilky. Jenže pak přijde večer, po ni noc a všechno je zas jinak.a po takové noci se naladit na pozitivn ráno je někdy hodně těžké. A v tom že myslím víc na druhé, v tom už určitě jiná nebudu. Moje radost se celý život rodí tam, kde mohu pomoci a tím dělat radost druhým. To jsem holt celá já. A děkuju Alčo.
VymazatŠárko, ani nevím, co psát.Docela mě zasáhlo, jak píšeš o klinice s asistovanou sebevraždou...že jsi jim psala...Beznaděj,smutek....Nevím,co ti na to řekla paní doktorka a co v Riapsu...
OdpovědětVymazatVím,že ztráta milovaných hodně bolí...Ale přece jen, je to(ta ztráta) ještě hodně čerstvé, určitě hodně trpíš...
Možná zkusit spíš vyhledat někoho, kdo na tom byl podobně(přišel o své milované blízké)- trpěl, trápil se, ale nakonec naše nový smysl smysl života a radost z něj...
Nepomohlo by naopak přestěhovat se,úplně změnit prostředí?
Začít znovu?
Promin,že ti takto píšu...Taky tě mám moc ráda a je mi líto, tě takto vidět...
Míša