že se spolu vrátíme na závodní chatu, kterou jsem jako účetní měla na starost a ještě mnohem dřív jsem tam jako malá holka jezdila na jarní prázdniny.
Jezdilo se tam vždy na půl týdne, to aby se tam v rámci jarních prázdnin vystřídalo co nejvíce dětí. Takže ten týden rozdělili na dva turnusy od pátku odpoledne do středy odpoledne a ten druhý teda jezdil od středy do neděle.
Vždycky jsem jezdila na ten první turnus a když to organizovali, tak se snažili, aby děti v těch turnusech nijak neprohazovali a aby spolu jezdily děti, které už se znají. Samozřejmě, že vždycky nějaké děti ubyly, to tím že dokončily základku a mohlo se tam
jezdit jen do deváté třídy. Naopak zas prázdná místa po nich doplnili noví mrňouskové, tam zas byla podmínka, že se mohlo jezdit až od toho roku, ve kterém prckovi bylo sedm roků.
K nám domů chodila na návštěvu teta Galina, teda pro mě teda, jinak s nám nijak příbuzná nebyla. Znaly se s babičkou ještě od té doby, než co babička z Texlenu přešla dělat do pekárny jen na noční.
Teta Galina s babičkou spolu v Texlenu pracovaly na niťárně. A ač Galina byla skoro o generaci mladší jak babička ,dobře si spolu rozuměly. Jednou takhle přišla a povídá hele Věrko, nechceš Šárku se mnou poslat na hory, příští pátek se odjíždí . Babička na to, copak může vždyť má jen ty malé lyžičky co na nich lyžuje tady před doma na kopečku. To byla zima 1972 .
A tady jsem ještě netušila, jaké dobrodružství mě za měsíc čeká.
Dočkala se odpovědi, že to vůbec nevadí, že tam jsou i sáňky a nějaké starší erární dětské lyže, že to se nějak zařídí.
A tak netrvalo dlouho a já s baťohem na zádech a za ruku s babičkou statečně šlapala k Texlenu, odkud byl odjezd na hory. Už samotný můj příchod vyvolal obecné veselí, když mě Galina představila dětem s tím, že odjíždím s nima. Na svůj věk jsem byla mamá a tak jsem vypadala na míň než na těch šest co mi bylo. Zuby jak noty na buben, ty první už mi začínaly padat a nové rostly jako když se jim chce a nechce U velkých holek to vyvolala pozdvižení, to když se začaly dohadovat, s kým budu na pokoji a kdo se bude o mě starat. Chtěly to tak všechny. Razně teta Galina však udělala nečekané rozhodnutí, postele jsou všechny obsazené a Šárka bude spát se mnou a s paní Nyserovou /to je ta co byl s námi na inventuře /na pokoji, tam máme volnou postel. nakonec to stejně dopadlo úplně jinak, jedna holčina nejela a tak se uvolnila jedna postel a já tak spala s velkýma holkama na pokoji.
Měla jsem se tam dobře, všechny měly potřebu se o mě starat, každá mi dávaly bonbony, co měly z domova. No prostě hlídaly si mě tam jak malé hodně malé dítko.
Lyžovat jsem se naučila a ani jednu slzičku stezku po babičce a dědovi neuronila.
A když jsem pak jela další rok, tak už jsem měla nové lepší lyže. Ani jednou jsem do devítky, co se mohlo jezdit, nechyběla a jen co se přehouply Vánoce, tak už jsem počítala, za jak dlouho pojedu na hory. A pak když už jsem chodila do osmičky, devítky, tak i já jsem se stavěla do pozice velké holky a s radostí se starala o ty nejmenší.
A tady mi medaili za třetí místo dávala teta Galina.
A víte co, hned bych se tam vrátila, bylo tam dobře.
Mějte se moc hezky a děkuju, že tu se mnou jste, moc si toho vážím.
Šárka s Baruškou
A koukejte, jakou tu máme mezi sebou šikulku.
Takhle krásné perníčky a nejen ty, mi přišly před Vánocemi od Jitky.
I za ně Jitko moc děkuju. Ani je jíst nebudu, schovám si je na další vánoce a ozdobím s nimi větvičky.
Šari,to je krásně povídání,jezdili jsme podobně děti zaměstnanců na chatu do Špindlu,ale až na květnové svátky,to se tam ještě v pohodě lyžoválo.
OdpovědětVymazatTy čepice,všechny si mi je připomněla,některé mi šli ještě nedávno při vyklízení bytů po rodičích rukama.
A víš co,zítra je úplněk,bývám na něj hodně citliva O tom zítřejším jsem si četla že může právě znamenat nové začátky,tak kdo ví...
A taky že mame propustit vše co nám už neslouží...❤️Atka
Šárko, zase veselé povídání...Mně se líbí KOLIK máš z dětství fotografií.Já jich mám hodně málo...Fotky z hor jsou veselé...
OdpovědětVymazatA co se týče pocitů, příslibu...Určitě je to to, co jsme ti tu povídaly...že život je krásný a jistě má pro tebe přichystáno něco pěkného...
A vůbec to neznamená, že bys na Verunku a Radka zapomněla....
Jsem ráda,že tě máme:)). Míša
Šárko, moc pěkné retro povídání, byla jsi akční už od dětství a bylo pro Tebe určitě
OdpovědětVymazatprima, že již jako menší jsi mohla na hory a bylo o Tebe pěkně postaráno. Já jsem si hor moc neužila, spíše jsme jezdili v létě k vodě pod stan. Ani já nemám tolik vzpomínkových fotek, ale ty čepice si také pamatuji, myslím, že se jim říkalo kukly.
Jsem moc ráda, že s příchodem nového roku zažíváš jiný pocit, nesmíš se tak bát
dopředu co bude, já si vždy říkám, že starý rok je již za námi a s ním i ty problémy a starosti co přinesl a těším se na nový rok a nové začátky. Věřím, že i Tobě nový rok
přinese plno hezkých chvilek a inspirací jak dál žít bez Tvých nejmilejších. Moc držím
pěsti, aby se Ti to povedlo, objímá Alča
Milá Šárko to je zase super počteníčko.Ja neumím lyžovat,nikdy jsem takhle nebyla,ale vzpomínek mám taky spousty. Sáňkováli jsme celé zimy,snehu bylo vždycky hodně. A ty cepice jsem taky mela,kukly a dokonce nevím či dvě nebo tři a v různých barvách.Fotek mám díky mému strejdovi víc než dost.Byl amatérský fotograf a fotil opravdu hodně. Moc vám přeji,aby nový rok přinesl jen sama pozitiva a urcite nezapomínejte na své lásky,ono to ani nejde,ve vašem srdicku budou mit pořád své misto.Mějte se pohádkově. Anemi
OdpovědětVymazatŠárko já jsem takovou čepici asi neměla, nosila jsem pletenou s bambulí a aby držela tvar, tak mi ji maminka vycpala hedvábným šátkem. Na horách jsem byla jenom dvakrát se školou, v sedmičce a pak v prváku na ekonomce, mám na oba kurzy hezké vzpomínky. To tvoje retro vzpomínání mi vždycky vybaví moje zapomenuté vzpomínky, tak už se těším na další "dávku". Hezký večer tobě I Barušce. Jaruna
OdpovědětVymazatŠárko, tvoje vzpomínání na dětství se mi moc líbilo. Byla jsi hodně aktivní už jako malá holka a ta aktivita tě provází celým životem, to je super. Vzpomínám si, že jsem zažila různé pokrývky hlavy. Třeba pletený měsíček, který se zavazoval pod bradou, rádiovky (bílou na neděli), kukly a také šátky, které se nosily tzv. na babku a i my holky jsme jako babky vypadaly. Někdy jsme jako děti chodily fakt vymaškaření, ale byly jsme na tom stejně, divné nám to vůbec nepřišlo. Zdravím a přeju klid a pohodu, pá 😉☺️
OdpovědětVymazat