Tak jsem

dneska  byla u paní doktorky.

Byla jsem objednaná na 3/4 na 7. Ráda všude chodím včas a tak už o půl sedmé jsem seděla v čekárně.

Nikde nikdo a tak mě sestřička vzala hned na řadu a my tak s paní doktorkou na sebe měly skoro 3/4 hodiny času. Probraly jsme všechno možné i nemožné. Paní doktorka mě celou dobu držela za ruku a hladila po ní a i když mi teď tyhle dotyky opravdu vadí, tak od ní to bylo milé a já se cítila bezpečně.

Spolu jsme daly do kupy pár nápadů, které by mi měly pomoci v cestě dál.

A jeden z nic se týkal i Vánoc.

Takže Vánoce u nás doma budou, určitě by měly být, říkal paní doktorka. Stromeček si mám ozdobit už minimálně dva týdny dopředu, to abych si na něj zvykla a celé to tak nějak stačila do Vánoc vstřebat. 

A pokud mi někdo přinese dárek a bude to dřív jak na Štědrý den, tak ho mám pod ten stromeček dát taky a nechat ho tam, dokud na něj nebude ten správný vánoční čas. A kdyby holt to nešlo, tak můžu stromeček kdykoli uklidit a bylo by. 

Podle ní to ale vydržím a posune mě to o pěkný kus dál. Protože kdyby u nás letos Vánoce nebyly, tak podle toho, jak mě zná, tak by to pro mě a pro moje pocity byla velká prohra a mohlo by mě to posunout zas o kousek blíž k apatii a letargii, což nepotřebujeme.

Takových podnětů a nápadů mi řekla víc a abych pravdu řekla nebojím se jich a budu se snažit to dělat přesně tak jak jen to půjde.

Sama říkala, že nemůžeme čekat hned obrat k lepšímu, ale že ona v něj věří, / a zas ta věta/ že jsem hodně silná osobnost a že to zvládnu.

Sic prý těch probrečených kapesníků bude ještě hodně, ale pevně věří tomu, že i ty kapesníky budou postupně  časem ubývat.

 Jen toho teď za ten rok a půl na mě bylo tolik, a teď budu citovat paní doktorku, že by to odrovnalo i stádo býků.

Tak asi takhle.

Jsem ráda, že už Dušičky jsou za námi.

Jsem rada za paní doktorku, že ji mám a že je taková empatická, prostě je to člověk na svém místě.

Jsem ráda za Vás tady 

a jednu paní tady kousek od nás od Trutnova, která mě už nejednou za poslední týdny tahala z toho mého pomyslného dna.

A za to všechno děkuju.

Fotky jsou z pátečního rána, to ještě svítilo sluníčko, odpoledne už pak pršelo.

A na okně mi zas něco přibylo.