O stromečku

Pevně věřím tomu, že ve středu hned po ránu, měli v nebíčku pěkně veselo. Postarala se o něj naše Verunka. Pravidelně každý rok touhle dobou sledovala Web kameru z našeho náměstí jestli náhodou se už něco neděju. A dělo se právě ve středu po ránu, vánoční stromeček tam přivezli a hned také začali s jeho instalací, 

A tak mi je jasné, že tak jako minulé roky, tak i letos bylo radosti, To vždycky Verunka  pobíhala doma od jednoho k druhému a radostně nám oznamovala, že už na náměstí přivezli stromeček a ať se jdeme honem podívat. A tak jsme všeho nechali a šli se k Verunce do pokojíčku podívat a radovali se z té její upřímné " dětské " radosti .

A jak to bylo s vánočním stromečkem u nás doma. No jejda.

S Radkem jsme se brali hned po vojně v červnu 1987, tenhle  náš byt jsme dostali poměrně brzy. Dekret  na něj nám přišel ještě ten samý rok těsně před Vánocema. Ten rok jsme tady Vánoce ještě nestihli, ale další už ano.

To se psal rok 1988 a já od  toho léta čekala Verunku. A tak naše první Vánoce měli premiéru nejen v našem bytě, ale i ve velkém těšení se na miminko . Ten rok byl docela problém s vánočníma stromečkama. Prodávali je v té době na dvoře zeleniny u Štěpánských, jak se tenkrát říkalo. Bylo jich tenkrát málo a byly hned vyprodané.

Vánoce se pomalu blížily, půlka prosince na krku a my a nejen my jsme byli stále bez stromečku. 

V té době jsem pracovala v Texlenu, ale o tom už víte. Ředitel v ten den byl pracovně v Praze. Já  nemusela nic pro něj vyřizovat a zařizovat  a tak jsem vytáhla psací stroj a vystavovala faktury za  cizí děti , které chodily do našich texlenských jeslí, a zaměstnavatelé  rodičů těchto dětí takto přispívali na provoz jesliček.

Spokojeně jsem si klapala na stroji a měla radost z každé vystavené faktury / bylo jich kolem 40/.

Když v tom se rozrazily dveře a přihnala se hlavní účetní závodu, paní Drahuška. Ona vždycky, když byl nějaký průser na obzoru, tak takhle přilítla a že potřebuje honem k řediteli. A jak jsem ji už znala, tak říkám, Drahuško, není tady, odjel do Prahy, bude až zítra.

 A ona, holka moje, to je jen dobře, musíš nás zachránit. Já na ní koukala, a vůbec jsem nechápala o co jde. Představ si  u Štěpánských dostaly stromky a moc prý jich nemají a tak zavolám na dopravu aby tě tam nějaké volné auto hodil a koupíš je. Neboj, kdyby tě někdo hledal, tak řeknu, že jsi na kontrole v jesličkách nebo ve školce.

A tak se taky stalo, za chvíli přiběhla znova, že po obědě o půl jedné na mě bude před vrátnicí  čekat závodní  šestsetrojka a že mě tam odveze. Vyfasovala jsem  peníze a měla za úkol koupit 7 stromečků plus ten pro nás, takže celkem osm. A že už mám pak jít rovnou domů a vracet do práce že se už nemusím.

No a tak jsem těch sedm stromečků vybrala / jedno větší koště jak druhé, nebylo z čeho vybírat/, zaplatila, řidič je naložil a odjel, A já tam zůstala sama. Venku pršo chumelilo, já v pátém měsíci, v šatech a silonkách a s tím naším téměř dvoumetrovým stromkem. Sice mi tam paní prodavačka říkala, že si ho tam můžu nechat a pak ať pro něj přijde manžel, ale o tom jsem nechtěla ani slyšet, to tak aby ho prodali ještě někomu jinému, kdepak, na to jsem neslyšela. Stromek jsem odvážně  popadla a taky jsem s ním domů došla . 

A i když to byl asi, co se týká pravidelnosti a vzrůstu, ten nejhorší stromeček jaký jsme kdy měli. Tak ty Vánoce roku 1988 jsme to tak vůbec neviděli a byl to pro nás ten nejhezčí stromeček na světě.

První umělý stromeček jsme si koupili v roce 1993, ale o tom zas jindy.

Jo a druhý den jsem byla v práci za hrdinu.

 A protože nemám ráda lži , tak jsem to celé řediteli, když mi diktoval zápis z ranní porady mistrů výroby, vyklopila a čekala co bude. Nebylo vůbec nic, teprve, když jsme to dopsaly, tak povídal a proč Vás tam ten řidič nechal a neodvezl domů. A to bylo všechno a já mu samou radostí honem utíkala uvařit čerstvé kafe, přesně tak jak to měl rád. Já opravdu vždycky měla štěstí na šéfy a práce mě opravdu hodně bavila.

A takhle jsme to tenkrát měli.

A já nevím co dřív, kromě práce, kutit. 

Verunka tam v šuplíku má tolik sepsaných nápadů a návodů a jeden je lepší jak druhý.

Takže zítra se asi pustím do jedlých ,, perníkových " chaloupek. A můžu Vám slíbit, že jednu budete mít hotovou do dvaceti minut a že ji zvládnete úplně všechny.

Mějte hezký večer, u nás od rána poletuje sníh, chvilkama i trochu víc a je pěkná zima.

A za všechno Vám opravdu moc děkuju.