tak Vám Verunka o cukrárně paní Emy z náměstí vypravovala. Ráda mi tam kupovala nejrůznější dárečky, jak ty sladké, tak i ty ostatní.
Moje první vzpomínky na tuhle cukrárnu sahají až někam do doby určitě víc jak před půl stoletím. Už coby hodně malá jsem se moc těšila, když mi babička řekla, že až půjdeme do města, tak se tam určitě zastavíme.
V té době v cukrárně prodávala paní Martincová. Byla to moc příjemná paní. Vždy měla perfektně nažehlený bílý plášť a ve vlasech bílou krajkou. A co jí nikdy, ale opravdu nikdy nechyběli byl její úsměv a láska ke své práci.
A víte, co jsem ji jako malá moc záviděla, tu její lopatičku, kterou nabírala nebalené sladkosti do papírových pytlíčků. A když nabírala nějakou dobrotu i pro mě, tak to bylo ještě lepší. Jednou to bylo 5 deka italské směsi, jindy zas 5 nugátů, úplně ale nejlepší bylo, když mi babička koupila 5 kaštanů. To jsem byla úplně blahem bez sebe a spokojeně si je nesla domů. Myslíte, že jsem je hnedka snědla, i kdepak. Jeden jsem dala dědovi, jeden babičce a mě zbyly ještě tři a k tomu ten malý papírový pytlíček, který jsem si stejně jako ty předešlé schovala a hrála si pak s nima s panenkou a dědou na cukrárna.
A kaštany, tak na ty došlo až později. Byla jsem taková šetřilka, že bylo líto mi je sníst hnedka a většinou jsem si je pomaličku vychutnávala až u nedělní poobědové pohádky z rádia. To děda klimbal na židli u stolu v kuchyni, babička žehlila nebo pletla a já si spokojeně baštila ty svoje kaštany.
Včera když jsem šla kolem, musela jsem Verunko do výlohy na kouknout a víš co nového mě v ní zaujalo ?
Ano, přesně tak, byl to tác s těmahle mini, patrně skleněnýma dortíkama.
A víš co je prcku nového ? V neděli jsme s taťkou zkoušeli vyrábět svíčky. Jako první jsme se pustili do kávových, nejenže krásně voní, ale měli jsme i trochu radost, jak se nám povedly a dokonce nám i hoří .
A to je pro dnešek všechno.
Všem Vám přejeme hezké, u nás prázdninové úterý a za všechno děkujeme.
A tobě děvenko naše milovaná posíláme do nebíčka moc a moc pohlazení s pusinek.
❤️🥰❤️
Ahoj Šarko a Radku, to je moc hezký vzpomínkový článek U nás jsou taky prázdniny já teď jdu do práce a odpoledne už na mě čekají vnučky.Preji hezký den a Barušce velké pohlazení Iveta
OdpovědětVymazatAhoj Šárko, krásné vzpomínání, to mám ráda. Kaštany na váhu si pamatuju, měly proužek s bílé čokolády a mně vždycky vrtalo hlavou z čeho se ta bílá čokoláda dělá. Taky bývaly bonbóny z želé na váhu ve tvaru ryby, žáby, raka ... ty jsem zbožnovala stejně jako dlouhé hady z želé. Zdravíme z Kožuškova a Barušku hladím po kožušku🍀
OdpovědětVymazatŠárko, to musí být krásná cukrárnička s obchudkem, moc ráda do takových chodím .
OdpovědětVymazatTy dortíky jsou vydařené a ještě se mi líbí ten modrý džbánek se srdíčky.
Gelové svíčky jsem ještě nezkoušela, s vnoučaty občas nalejeme nové ze zbytků vosků.
Jste dobří , že stále něco vymýšlíte a tu malou radost ráda čtu😍
Mějte pěkné a klidné dny. Aťka
Šárko , tak to opravdu v tom nasvícení vypadají jako gelové, no a přesně takhle to děláme s vnoučaty taky, koupíme knoty, akorát ty vosky lejeme v barevných proužcívh do ruliček od toaletáku se dnem udělaným z alobalu a máme pak normální svíčky.
VymazatMilá Šárko!
OdpovědětVymazatKrásné "sladké" povídání. Krásně si všechno, i detaily, pamatujete:)). A moc pěkně o té cukrárně povídáte. Byla jsem coby malá podobná.Taky jsem si dobré věci "šetřila" a užívala si je...Už jste jako malá objevila "kouzlo malých každodenních radostí".
Taky se mi MOC líbí, jak si ty radosti hledáte i teď. Třeba ty vlastní svíčky- jste tvořiví, šikovní..Svíčky krásně voní a svítí...Nejen vám doma, ale i nám, tady na blogu a Verunce taky.
Jsem moc ráda, že tu jste...opatrujte se...MíšaZ.
Milá Šárko, já jsem jako malá milovala nugát na váhu a z dortů jsem měla nejraději větrníky. Nedávno jsem si nugát koupila , ale už mi tak nechutnal .V cukrárně prodávala maminka mojí spolužačky, takže jsem tam byla častým hostem. Svíčky taky hodně pálím, mám ráda vůni kávy a koření. Ale nikdy jsem je vyrobit nezkoušela. Venku krásně svítí sluníčko, tak snad i u vás je díky tomu alespoň trochu lepší nálada.Vaše psaní mi vždy zlepší den.... Jana
OdpovědětVymazatŠárko, to zas bylo pěkné povídání a vzpomínání. Mně vždycky maminka vyprávěla, že všechny sladkosti, co jsme s bratrem dostali, jsem musela dělit já. Čokoláda byla jen vyjímečně a tak jsem ji rozlomila a 5x poměřila, abych náhodou neměla menší kousek. Ano, taková jsem byla. Ale také jsme si vše šetřili. A nejlepší byla hra s kolekcí na prodávání. Naši celé období před Vánocemi nakupovali a zas vše jsem vracela zpět do kolekce. Ani ve snu mě nenapadlo sníst jediný kousek. To až o Štědrém dnu. Mám opravdu na dětství krásné vzpomínky a takové dětství a i později měla vaše Verunka. Pozdrav Radkovi. Pavla
OdpovědětVymazatMoc Vám všem děkujeme, za napsání i za Váš čas k tomu potřebný . Aťko svíčky nejsou gelové, to jsme jen posbírali doma zbytky svíček, rozehřáli je v kastrolku, nasypaly
OdpovědětVymazatnahrubo umleté kafe a čekali až zaschnou, A sami jsme byli překvapeni výsledkem. mějte hezký večer.
Šárko, máš hezké vzpomínky a umíš krásně vyprávět, nedivím se, že Verunka to Tvoje
OdpovědětVymazatvzpomínání měla tak ráda. O cukrárně paní Emy tady Verunka často psala, jak ráda tam chodila. Já mám ve vzpomínkách z dětství cukrárnu spojenou s fialkami, byly to tvrdé cucavé bonbony, které opravdu voněly po fialkách a paní prodavačka nám je
dávala do kornoutu. Ovšem takové nugáty a kaštany jsou také výborné. Také jsem
byla šetřílek a vše si schovávala, ale měla jsem bratra, který to vždy našel a snědl. Prostě každý jsme jiný. Děkuji za pěkný článek a posílám moc pozdravů, Alča
To je sladká vzpomínka,taky jo,však se jedná o cukrárnu
OdpovědětVymazatMěla jsem ráda věnečky z odpalovaneho těsta bez polevy na vrchu,pak nugát. Moc často sladkosti nebyly k mání o to víc jsme si je vážili
Šárko moc vás všechny zdravím 🍀