To máte tak

 Paní Olino, dobrý den,

myslím, že už i já jsem si tady s Vámi jednou psala. Prosila jsem Vás o to abyste připomínky, které máte vůči nám určitě napsala, nelíbilo se mi  ale, když jste ponižovala i ty, které nám sem  taky píší. Verunku to vždycky moc trápilo, co jste o ostatních napsala. 

Ano byla jste to i Vy, kdo ji kdysi svým komentářem zprotivil háčkování, jak ona sama říkala, šmodrchání. Vysmívala jste se Verunce, že háčkuje pořád jen to samé a nic nového neumí a teď Vás budu citovat a že ty blbky tady ji jen pochlebují. Šmodrchala dál, jen už to nedávala na blog. Nechtěla, aby jste dál tady někomu, kdo jí napíše, že to má hezké,  nadávala. Víte pro nás to bylo její šmodrchání velikánský úspěch. Představte si, že počítání přes desítku by pro vás, tak jako pro Verunku byla alfa omega. To nebyl schopná se naučit a i přesto háčkovala a i počítání k tomu bylo potřeba, jinak by jí to nevycházelo. Jak to dělala nám nikdy nedokázala vysvětlit, ale uměla to , vyznala se v jednotlivých řadách, postupně i vzorech a co byl opravdu pro nás i zázrak, uměla sama psát návody jak na to.

Taky se Vám nelíbilo, jak vařím a že bych to měla omezit, že Verunka je tlustá. Ano byla silná, bohužel před lety jí začala zlobit štítná žláza a tím se nastartovalo její přibývání na váze. Další důvod byl i ten, že léky na epilepsii, které užívala, ji téměř stoprocentně chránily před záchvaty, ale jako vedlejší účinek měly bohužel též přibývání na váze. Pokud mi nevěříte, můžete si to ověřit, užívala Depakine chrono 500 mg.

Nebyla líná, pohybu měla dost, každodenní procházky, pohyb na zahrádce. I stravu a její množství jsme tomu všemu přizpůsobovali, ale bohužel, porucha štítné žlázy a užívané léky vykonávaly své. 

Smála jste se ji  a doslova ji i poučovala o tom jak se má chovat k Barušce. Myslím, si, že se k ní chovala tak nejlépe jak jen šlo. Barušku milovala a udělala by pro ní první poslední.

Ano tento blog je veřejný a má právo si ho číst každý kdo chce, zrovna tak má právo zde i každý komentovat a sdílet své názory.

Jen prosím, nehodnoťte vše podle prvního pocitu, jak vidíte, většinou jsou věci úplně jinak, než se Vám zdá. Už jsem Vám i psala, že podle toho jak se tady ke všem vyjadřujete, že mi přijde, že máte své velké trápení a tak máte potřebu druhým ubližovat a tím je i trápit. Za to Vás mi je upřímně líto, myslím si, že vždycky jdou věci řešit po dobrém.

A to že tady píšeme, je naše rozhodnutí. S Radkem díky Verunce blogem žijeme od jeho počátku. Verunka nám vždycky hlásila co je zde na blogu nového a co pěkného ji kdo napsal. Víte i proto známe většinu těch co nám píší . Od nich a nejen od nich dostáváme emaily i dopisy včetně pohledů a věřte, jsme za ně moc rádi. Nemám pocit, že by nás někdo litoval, o to bychom ani nestáli. Ale podpora, kterou nám dávají je pro nás moc důležitá a díky tomu víme, že na to nejsme sami. Žijeme jeden pro druhého včetně Barušky. A to, že se trápíme pro Verunku je v pořádku, jsme přeci její rodiče, pro které znamenala úplně všechno. Jsme moc pyšní na to, jak svůj život dokázala žít a rozdávala radost nejen nám, ale i druhým.

V blogu určitě budeme pokračovat, nemáme co tajit a jestli se někdo na to naše psaní těší a my mu tím uděláme radost, tak to je jen a jen dobře. Verunka by to tak určitě chtěla.

Dovolte mi, abych Vám popřála hezké dny a ještě jednou moc prosím, neurážejte a nenapadejte zde ty, které nám sem píší a které tady jsou s námi rády.

I přesto, že sníh pořád ještě máme, tak i u nás je vidět, že jaro se už pomalinku hlásí , že za pár týdnů přijde jeho čas.