Ptáte se mě

kam jezdíme na houby

a ono to " jezdíme " je dost trefné

taťka je pořád ještě hodně unavený a slabý

ale to víte, ležet se mu moc nechce

vůbec když teď u nás tak hodně ve velkým rosotu houby

na televizi se taťka nesmí dívat

na počítač nesmí

číst nesmí

a tak i když jsme u něj co nejvíc to jde

tak přeci jen se někdy i nudí

a tak malá vyjížďka s procházkou do lesa je pro něj vždycky moc prima

i když hodně únavná zábava

a tak jsme to riskli

a zkusili se nějak dostat na vršek lesa do Voletin

kde to má taťka ze všech lesů nejraději

ale prosím pst

abychom se tam dostali

musíme jet asi 150 metrů po cestě

kteá je určená jenom pro lesáky

já vám nesmí se to

ale taťka nám v to lese vždycky tak pookřeje

až pak radostí z toho i brečí

a houby tak těch je pořád jak na kosu

a my to praktikujeme tak

že mamina má košík a Barčí

a já taťku a fanouše

on se totiž taťka nesmí ani předklánět

a tak když najde houbu

tak se holt ohýbám já

a kromě všech těchle krásek

co máme vždy nasbíraný tak za půl hodiny

rostou už i tyhle fešandy

a na ten les kam jezdíme teda na houby se díváme i z verandy chaty

a je to ten vlevo vzadu nahoře

tam jsou Voletiny

a vám přeju moc hezký odpoledne

a my se chystáme hádejte kam

aspoň zas na chvilenku

a na zítra si taťka objednal chlupatý s houbama

a tak holt na ty houby zas musíme

i když je venku dost zamračeno a zima

jo a včera už na Sněžce malinko chumelilo

jo a zlobí mě vkládání článků na blog

tak proto jsem včera ani nepsala

tak se mi mějte prima