Za sluníčkem

jsem se vydala včera kolem poledne

podle předpovědi vím

že se nám má pomalu začít vytrácet

a tak jsem honem ještě chtěla pár teplých sluníčkových fotek

než nám nastanou ty šedé podzimní a kéž by i upršené a pak i zasněžené dny

s Baruškou jsem se chvíli předtím vrátily domů

a tak jsem něděla

že malinko pofukuje i větřík

a v něm poletuje padající listí

a právě to jsem chtěla zachytit

ó jak troufalá jsem byla

jen co jsem došla ven

vítr jak mávnutím kouzelného proutku ustal

a i když jsem čekala dlouho

dokonce jsem se opřela o strom a čekala a čekala

a nasávala tu prima podzimní atmosferu

líst ze stromu ani jeden nespadl

aspoň ne v těch místech

kde jsem stála a vystrkoval nos na sluníčko

a tak nezbývalo nic jiného

než sebou prásknout na zem

a fotit to co už napadalo dolů

a že tam toho teda je

jen se hrozím aby nepřijeli z technických

a tu zlatou nádheru mi nepohrabali

dřív než začne pršet

pak už mi to vadit nebude

a ještě malinbko zvednem hlavu, jo

tam taky bylo na co se dívat

i když teda listí zrovna nepadalo

nebe u nás bylo tak krásně modré

jako bývá v květnu

bylo úplně pohádkově modré

mějte moc krásný čtvrtek

a já i když myslela

že dnes s maminou do města nepůjdu

tak nakonec jdu

nejdřív jdeme k paní doktorce odnést výplaty

a pak to vezmeme přes náměstí

já totiž potřebuju totiž nutně křídla