Dneska jsme čekali na

 telefon od pana zahradníka, že má u nás na zahradě hotovo a že pro mě jede, abych to mohla zkontrolovat a zaplatit mu, tak jak jsme byli předem domluvení.

Máme s Radkem pocit vděčnosti, že tentokrát to klaplo a ne jak na podzim, kdy jiný pan zahradník jen sliboval a sliboval, stále oddaloval termín realizace, až se na nás vykašlal úplně 

A tak po dnešku máme všechny stromy, jak ovocné, tak i náš les / jak ráda říkala Verunka/ , včetně tůjek a keřů řádně / to ty ovocné / a dle našeho přání/ borovici a modřín/ ostříhané - hurá.

A jako bonus nám i nahrubo vyplel skleník a všechen ten nepořádek z něj odvezl, za to jsem mu moc vděčná hlavně já, protože to jsem už na podzim jednoduše nezvládla.

A i když tady dole ve městě už žádný sníh nemáme a dokonce jsem včera, když jsem byla venku na louce s Baruškou čůrat , objevila první sedmikrásky. Tak na zahradě to je jiná. Sníh už tam teda skoro žádný není, ale zem promrzlá tam teda ještě je parádně. I když sluníčko už nám tam zas pomaličku přes les nad náma dosvítí.

A jak teda máme ostříháno můžete mrknout samy .

A i přesto, že máme dneska radost ze zahrady, smutek na nás i tak padl. Na zahradě vedle houpačky ležel Verunčin zapomenutý bublifuk z léta. Živě mám před očima jakou z něj měla v létě velkou radost, když jsem jí ho tam tenkrát dala. Foukala bubliny a Baruška po nich skákala, obě jsme věděly, že taťka se nám už brzy vrátí domů a byly jsme tolik šťastné.

Všem Vám přejeme krásný podvečer a moc si vážíme toho, že nám věnujete Váš čas a píšete nám také 🌷.

Cesta do

 zahradnictví vede kolem Autostylu - největšího prodejce aut tady v regionu. Jeho majitelem je pan Kranát a já cestou vzpomínala, jak jsem u něho před třiceti lety coby účetní na poloviční úvazek pracovala. Byly to moc krásné roky a rádi na ně s Radkem vzpomínáme.

V té době tato firma sídlila jen v bývalém autoservisu a do současnosti se rozrostla i o budovy, které jsem Vám vyfotila a které dříve patřily Texlenu / tam jsem pracovala do narození Verunky a i tam mě práce moc bavila a o tom si taky určitě někdy napíšeme/. 

Pan Kranát vlastnil v té době jen část této firmy a více se věnoval jiným třem firmám, které měly sídlo na náměstí. Já jsem se k němu dostala díky tomu, že jsem se nestyděla za ruštinu, kterou jsem dobře ovládala.

 V té době vyšel v místních novinách inzerát, že hledá účetní se znalostí ruštiny, no a slovo dalo slovo a já u něho začala pracovat. 

A ruštiny jsem potřebovala jen ve chvíli, kdy byl na služební cestě a přišel fax v ruštině od obchodních partnerů a on potřeboval, abych mu ten fax přeložila, zavolala mu ho a od něj pak přes fax odeslala odpověď v ruštině. A co se týkalo účetnictví, tak jsem se tam naučila opravdu hodně a dostala tak dobrý základ .

Ta práce mě tam hodně bavila a na to, že jsme tam kromě pana Kranáta byli už jen další čtyři, bylo jasné, že jsme museli pracovat na plné obrátky, ale měli jsme se tam dobře. 

Vzpomínám, že když Verunka šla do první třídy tak od něj dostala kornout sladkostí větší než byla ona sama a nebo když  se nám rozbila doma pračka, tak nám koupil novou .A takhle bych mohla pokračovat dál.

Časem pak pan Kranát koupil celý Autostyl a firma pod jeho vedením vzkvétá. Podporuje místní Domácí péči a tato firma dostala pro svoje zaměstnance všechna tolik pro ně potřebná auta  od něj darem.

Já co se týkalo mého zaměstnání, tak jsem vždycky měla štěstí a práce mě tam hodně bavila. V roce 2001 jsem začala pracovat sama na sebe, to abych mohla dělat z domova a věnovat se tak Verunce. No a pro lidi, pro které jsem tenkrát začala pracovat u mě zůstali dodnes a pracuji pro ně stále, někteří teda už s podnikáním skončili,ale s těmi ostatními spolupracuji dodnes.

Účetnictví mě hodně baví i když teda pořád se něco mění a tak se musím pořád učit nové a nové věci.

A je fakt, že kromě Radka a Barušky je to právě i práce, která mě dovoluje zapomenout na tu bolest a drží mě nad vodou.

S Verunkou už jsme si dneska doma povídali, tak dnes se budeme  loučit jen s Vámi a přejeme Vám pohodové odpoledne.

Jo a k obědu jsme měli šunkofleky 

A pak si

 vyberte jenom to co potřebujete.

Včera po obědě jsem se vydala do zahradnictví, však jsem Vám o tom psala, že to mám v plánu.

Venku bylo krásně, je to od nás asi 20 minut pěšky a tak jsem šla hezký po svých, bylo líto mi jet autobusem.

Je to směrem jako k horám a tak jsem Vám vyfotila i Sněžku, která byla krásně vidět. Kdyby jste ji nemohli najít, tak je  mezi těmi prapory.

Šlo se hezky, bylo na co koukat i vzpomínat / o tom si napíšeme někdy příště/ a tak jsem se ani nenadála a byla jsem tam.

A jak už píšu v nadpise, nastal problém. Ještě cestou jsem věděla co si chci koupit, ale za chvíli už bylo všechno jinak a já bych si nejraději koupila všechno, však posuďte sami.

A když se Vám nechce s žádným truhlíčkem dělat, nevadí, v nabídce jich mají taky hodně 

A máte rádi orchideje, taky žádný problém, jen si vybrat.

/Já je teda nemusím, v tomhle byla Verunka po mě/

A co třeba umělé kytičky, ozdobné květináče či různé dekorace, myslím, že byste taky nevěděli, kterou si vybrat dřív

Domů jsme šla se dvouma taškama a do večera jsem měla co dělat. 

A tak máme okna plná jarních kytiček, na noc je raději uklízím ještě domů, dnes jsme tu měli mínus 5 a tak bych nerada, aby mi pomrzly.

A tobě broučku náš posíláme do nebíčka hodně moc pusinek a moc na tebe vzpomínáme holčičko naše milovaná.

❤️❤️❤️

A Vám všem přejeme hezké dny plné jarního sluníčka 🌷

Včera ráno nás

 překvapil nový sníh, dlouho ale nevydržel, sluníčko už hřeje svojí jarní silou a tak dopoledne po něm nezbyla už ani vločka.

Dneska po ránu nám tu pro změnu trochu mrzlo, nebe bylo bez mráčků a sluníčko se od rána činilo.

Ano, už jsem n vydržela a okna mi už zdobí první jarní kytičky. Zítra se chystám pro další a tak Vám tu jarní krásu v zahradnictví vyfotím.

Nejen my, ale i pan zahradník čekáme, až nám na zahradě roztaje poslední sníh a on se nám tam bude moc pustit do práce. A my , ale pst, když vše půjde podle plánu, tak v pátek 🚗.

A něco i z kuchyně od nás 

měli jsme čínu s domácíma hranolkama

A byly  jsme i sekaný bifteky s kaší 

A protože mi kaše zbyla, tak jsem z ní udělala bramborové těsto a byly šišky s mákem 

A i na mlsání došlo, bez toho by nám už ani kafíčko nechutnalo.

Udělala jsem takovou nepečenou rychlovku, která mě zaujala na Instagramu.

Cukrářské piškoty jsem namočila do kafe, spojila pudinkový krémem s trochou rumu. Navrch zas trochu krému, dozdobit ovocem a nechat chvilku odležet. Pak už jen uvařit kafíčko, které máte rádi a můžete mlsat.

A naše Baruška si s radostí užívá sluníčka, po obědě nechrupe na gauči, ale v pelíšku, kde se nechává od sluníčka pěkně ohřívat.

A tobě děvenko naše milovaná posíláme moc pohlazení a pusinek a není chvilka, kdy bychom na tebe nemysleli.

❤️❤️❤️

A Vám všem přejeme krásný zbytek neděle a moc Vám za vaší podporu děkujeme, vážíme si jí 🌹.

Slíbila jsem Vám

 návštěvu v kuchyni, tak nemeškejme a pojďme na to.

V kuchyni jsem jak ryba ve vodě, opravdu ráda vařím i peču a mám to vlastně už tak od mala.

Jak babička , tak i děda mě k tomu nenásilnou formou vedli a jsem jim za to moc vděčná.

Babička už mě coby malou zasvěcovala nejen do vaření tak i do hospodaření .

Vždycky když jsme přišly spolu od řezníka, tak už jsem věděla co bude následovat. Dávno už jsem věděla, že pan řezník Mejvald je na mě moc hodný, že babičce i schovával maso, když zrovna nebylo a taky jsem věděla, že to byl i člověk, který když měl, tak rád prodával a dopřával. A tak když babička chtěla třeba půl kila mletého, tak nikdy ho nebylo jenom půl kila, ale minimálně o dvacet deka víc. A tak když jsme přišly domů, babička pěkně část masa co bylo navíc pěkně  oddělila a schovala do minimrazáčku, co jsme měli ve stařičké lednici, která se ještě otvírala na velkou kliku. A vždycky k tomu pověděla, což o to, tu sekanou ze všeho mletého co jsme koupili, bychom taky snědli, ale je to zbytečné, k večeři nám stačí chleba se sýrem a tohle maso se bude hodit na jindy.

A já holt, tohle mám po babičce a vždycky když přijdu od řezníka, tak od každého  menší masa část oddělim na jindy, však ono se bude hodit, jak babička říkávala.

A tuhle se mi hodilo. V Bille se na mě zas usmálo štěstí v podobě levné tašky s ovocem a zeleninou a kromě všeho ostatního jsem tam měla i pěknou kapustu. v tu chvíli jsem měla jasno co z uvařím.

Půlku jsem schovala na polévku a z té druhé byly kapustové karbanátky. A na ně se mi hodil právě jeden z těch balíčků masa, co jsem si odložila do mrazáku. Na normální karbanátky by toho bylo málo, ale na ty kapustové ho bylo tak akorát.

Taky jsem měli špagety se smetanovou omáčkou, s pečeným česnekem a špenátem a s kousky kuřecího a navrchu se sušenými rajčatky.

A jak by napsala Verunka, takhle my to u nás máme.

A i když už trochu myslíme na léto - pořídili jsme si na horké dny klimatizaci, stále u nás převládají dny, kdy je nám víc a víc bez Verunky smutno a říkáme si, že dál jít nemá smysl a že už na to nemáme ani síly. Snažíme se, ale moc nám to nejde, ta bolest, za ztráty nad námi stále vyhrává.

Víc jak půl roku jsme jenom doma a ty večery jsou hodně smutné . Z rodiny nikdo jiný není a tak jsme na to opravdu sami a známé už tím otravovat nechceme. 

Verunko naše milovaná moc, moc nám chybíš. A to, že už nejsme máma a táta je šílené.

Šárka 

Náročný zákrok

 dneska provedla naše Baruška coby paní doktorka.

Však tu naši lumpici moc dobře znáš, viď Verunko.

K Vánocům dostala nového velkého bílého medvěda, dnes to jsou přesně dva měsíce, co byl štědrý den a chudák medvěd už dneska musel podstoupit operaci. Obě přední tlapky mu visely doslova na vlásku. 

A tak paní doktorka si vzala roušku a šla zhodnotit stav pacienta.

Rozhodla,že amputace ještě není nutná a tak vše pro tentokrát zachránilo šití.

A po náročném pracovním výkonu, byla paní doktorka natolik vyřízená, že si šla dát šlofíka do pelíšku, do kterého už jí zas dosvítí sluníčko.

A protože v prosinci jsem úplně zapomněla na natrhání větviček Barbory, tak jsem si pár třešňových větviček natrhala asi před dvěma týdny a ony už mi takhle kvetou.

A Baruška už zas Verunko běhá se spoďárkama a tak máme na dva týdny  o zábavu postaráno. Však ji znáš, jak jen může, tak si je sundá a dělá, že ona nic, že jí spadly samy.

A my ti broučku posíláme hodně pusinek a pohlazení.

❤️🥰❤️

A Vám všem přejeme poklidný večer a dobrou noc 🌹

A příště se spolu zas mrkneme do kuchyně.

Vypadá to, že

 i u nás už má sníh na kahánku. Dneska nám svítilo sluníčko a tak tam, kam už jeho hřejivé paprsky dosvítí, sníh mizel přímo před očima. Tak dneska ještě pár letošních sněhových od nás od řeky, kam to máme coby kamenem dohodil a kam se mi asi dvakrát podařilo vylákat naší Barušku na procházku. Ona je v tomhle pravý jezevčík a k tomu ještě ženská a tak když si postaví hlavu, že někam, kde to moc nezná nechce jít, tak prostě nejde. U nás před domem má zaběhnutou svojí louku a tam je spokojená.

A Verunko představ si, Matěj od vedle / co bydleli po pytlíkových/ se dneska odstěhovali. Z toho by jsi byla smutná . I když mu bylo teprve 15 roků a od tebe byl o půl metru větší, tak jste si spolu hodně rozuměli viď .

Úplně vás vidím jak jste spolu o prázdninách sedávali venku na schodech a povídali si o všem možném a asi se nebudu plést když napíšu, že se ti líbil.

A teď do kuchyně .

Měli jsme koprajdu a z rybízu a borůvek, co ještě máme v mrazáku jsem do malých mističek upekla mini bublaniny.

A Verunko naše milovaná posíláme ti moc moc pusinek a věř, že na tebe stále vzpomínáme.

❤️❤️❤️

A lumpárny ti nikdy nebyly cizí, viď 🥰

A Vám moc děkujeme, že tu jste s námi a přejeme Vám hezký večer a pohodovou neděli 🌷.