Cesta do

 zahradnictví vede kolem Autostylu - největšího prodejce aut tady v regionu. Jeho majitelem je pan Kranát a já cestou vzpomínala, jak jsem u něho před třiceti lety coby účetní na poloviční úvazek pracovala. Byly to moc krásné roky a rádi na ně s Radkem vzpomínáme.

V té době tato firma sídlila jen v bývalém autoservisu a do současnosti se rozrostla i o budovy, které jsem Vám vyfotila a které dříve patřily Texlenu / tam jsem pracovala do narození Verunky a i tam mě práce moc bavila a o tom si taky určitě někdy napíšeme/. 

Pan Kranát vlastnil v té době jen část této firmy a více se věnoval jiným třem firmám, které měly sídlo na náměstí. Já jsem se k němu dostala díky tomu, že jsem se nestyděla za ruštinu, kterou jsem dobře ovládala.

 V té době vyšel v místních novinách inzerát, že hledá účetní se znalostí ruštiny, no a slovo dalo slovo a já u něho začala pracovat. 

A ruštiny jsem potřebovala jen ve chvíli, kdy byl na služební cestě a přišel fax v ruštině od obchodních partnerů a on potřeboval, abych mu ten fax přeložila, zavolala mu ho a od něj pak přes fax odeslala odpověď v ruštině. A co se týkalo účetnictví, tak jsem se tam naučila opravdu hodně a dostala tak dobrý základ .

Ta práce mě tam hodně bavila a na to, že jsme tam kromě pana Kranáta byli už jen další čtyři, bylo jasné, že jsme museli pracovat na plné obrátky, ale měli jsme se tam dobře. 

Vzpomínám, že když Verunka šla do první třídy tak od něj dostala kornout sladkostí větší než byla ona sama a nebo když  se nám rozbila doma pračka, tak nám koupil novou .A takhle bych mohla pokračovat dál.

Časem pak pan Kranát koupil celý Autostyl a firma pod jeho vedením vzkvétá. Podporuje místní Domácí péči a tato firma dostala pro svoje zaměstnance všechna tolik pro ně potřebná auta  od něj darem.

Já co se týkalo mého zaměstnání, tak jsem vždycky měla štěstí a práce mě tam hodně bavila. V roce 2001 jsem začala pracovat sama na sebe, to abych mohla dělat z domova a věnovat se tak Verunce. No a pro lidi, pro které jsem tenkrát začala pracovat u mě zůstali dodnes a pracuji pro ně stále, někteří teda už s podnikáním skončili,ale s těmi ostatními spolupracuji dodnes.

Účetnictví mě hodně baví i když teda pořád se něco mění a tak se musím pořád učit nové a nové věci.

A je fakt, že kromě Radka a Barušky je to právě i práce, která mě dovoluje zapomenout na tu bolest a drží mě nad vodou.

S Verunkou už jsme si dneska doma povídali, tak dnes se budeme  loučit jen s Vámi a přejeme Vám pohodové odpoledne.

Jo a k obědu jsme měli šunkofleky