jen sebe....
pátek 22. srpna 2025
Vždyť máme
středa 20. srpna 2025
Chtě nechtě jsem musela
vyběhnout do města. Potřebovala jsem osobně do Kooperativy, nechtěla jsem to nijak odkládat a tak včera po obědě jsem se tam vydala.
Bylo příjemně, sluníčko svítilo, lehce pofukovalo a tak se šlo hezky.
pondělí 18. srpna 2025
pokud
neděle 17. srpna 2025
Mami, mami to je viď
Když jsme tak s Radkem přemýšleli co budeme vařit, tak jsme se rozhodli, že kromě jiného si uděláme i svíčkovou, ale takovou tu rychlou, bez nakládání masa.
Do vaření se nakonec pustil Radek a povedla se mu na jedničku. Jen těch slziček při jejím vvaření bylo víc jak jindy. Vzpomněli jsme si na Verunku jakou by z toho měla velkou radost, že taťka už zas takhle vaří. A až by se nabaštila, tak by určitě běžela do pokojíčku a už by pro taťku vyráběla medaili za právě tu svíčkovou, tak jak to umělá jenom ona, holčička naše.
Bolí to stále moc to bolí a my už jsme pochopili, že bez Verunky už nebude nikdy nic tak jako bylo dřív. Zároveň jsme ale pochopili, že Verunčin odkaz musíme šířit dál v tom, že i bez ní budeme žít dál a budeme dělat vše tak jak měla ráda.
Jsme šťastní za všechny ty roky s naším prckem a děkujeme za všechno, co nás svým trochu jiným, ale přesto krásně výjimečným pohledem na svět naučila.
Mějte hezkou neděli a za
všechno moc děkujeme.
Aťko pohled došel a udělal velkou radost.
úterý 12. srpna 2025
tak už jsme
zase doma, museli jsme nejen kvůli práci, ale i jiným povinnostem. Ale jen co to půjde, honem se sbalime a pojedeme zpátky, přeci jen tam je o něco lépe, doma to na nás hodně padá.
Včera navečer jsme našli odvahu a jeli do lesa, tam
kde to Verunka, coby malá, měla hodně ráda. No a on tam nebyl, ale o tom příště.
Vloni mi všechny hortenzie pomrzly a nekvetla ani jedna, zato letos dělají radost široko daleko. Však když někdo jde kolem a obdivuje je, tak mu jich ráda dám pár do vázy, to aby tu radost donesly ještě dál.
Mějte poklidný den a moc děkujeme, že tu jste s námi.
Šárka, Radek a ještě pod peřinou chrupající lumpice.
To byla včera ráno po šesté, za chvíli už se vyhřívala na lavičce na zápraží.
neděle 10. srpna 2025
snažíme se
pořád něco dělat abycom se tolik netrápili
procházkujeme
houbaříme
objevujeme nová zákoutí přírody jen kousky cesty od nás
pracujeme
zpracováváme úrodu
a udělali jsme si jednu velkou radost, kterou jsme měli v plánu už na loňský rok, ale osud to zamíchal jinak
a i přes to všechno nám Verunka moc chybí
ale snažíme se jít dál a Baruška nám v tom je velkou pomocnicí
Šárka, Radek a lumpice Baruška
Mějte se všichni tak nejlépe jak jen to půjde





















































