sice asi jen na hodinu, ale byly.
Bylo tam tak smutno, prázdno a ticho.
Ticho jsme na zahradě měli vždycky rádi, ale takové to jiné. Tohle dnešní bylo plné vzpomínek, bolesti a slz. Tolik jste mi tam oba chyběli a když jsem si pak uvědomila, že už nikdy, opravdu nikdy tam se mnou nebudete, měla jsem pocit,že právě dnes, po tom všem, přišel den, kdy mé srdce pukne nadobro.
Ano opět se přihlásila velká panická ataka a já na ni byla úplně sama. Ve chvíli kdy jsem si uvědomila, že nad ní pomalu vítězím přišlo i rozhodnutí.
Ano já to dám, protože oba vás mám navždy ve svém srdíčku a tak budu na zahradu jezdit a vy vlastně tam budete pořád se mnou.
A tam, tak tam jaro teprve začíná nesměle nakukovat.
Práce tam bude jak na kostele, ale toho se ani trochu nebojím a docela se na to i těším, jak tu džungli po zimě proměním zas v místo, která nám dávalo radost.
Je to zvládnu, kvůli nám třem a Barušce, slibuji vám to broučkové moji milovaní 💔💔
Vaše mamina s vodnicí Baruškou , musela jsem ji hodně domlouvat, aby tam neskončila
❤️ V.
OdpovědětVymazatŠári ty jsi úžasná💗to je to nejlepší rozhodnutí jaké si mohla udělat. Hodně jsem na tebe v souvislosti se zahradou myslela, zvláště ted s jarem, kdy nám ty naše zahrádky dělají radost🍀Ano bude tam spousta vzpomínek, ale i jak píšeš spousta práce co tě bude nabíjet, práce pro tebe , Barušku a Tvoje Lásky❤️Možná právě dnes na Bílou sobotu to tak mělo přijít, takové vzkříšení zahrádky💗úplně mě to dojalo a držím ti k tomu moc a moc pěsti❤️Aťka
OdpovědětVymazat