Tak na tuhle větu jsem se vždycky hodně těšila.
Víte od mne. že coby provozní účetní a sekretářka ředitele jsem měla na starost i závodní chatu Orlici.
O tom kdy se bude dělat inventura jsem ale nerozhodovala já, ale Drahuška .
/to byla ta , co mě vyslala tenkrát pro vánoční stromečky.
Drahuška byla paní, které do důchodu chybělo posledních pár let a mely jsme se hodně rády. Byla to taková úplně obyčejná / i když taky akční/ paní.
Když nad tím tak přemýšlím, tak byla chováním hodně podobná roli paní Jiráskové v Sestřičkách.
Vždycky když byl ředitel na cestách, tak si vzala svoje lejstra a přišla dělat ke mně. Hodně ráda jsem ji s tím i pomáhala, Ona s tužkou skloněná nad papíry a já ji z jednotlivých dokladů diktovala částky. Ślo nám to rychle a tak pak nám zbyl i nějaký čas na to naše brebentění.
Ale honem zpátky k inventuře.
Bývala dvakrát do roka. Vždycky po zimní a pak po letní sezoně.
Drahuška ji vždycky naplánovala na pátek. To už ráno v sedm na nás na dvoře čekala závodní dodávka, to aby se nás vešlo víc a jelo se. To bylo hlaholu po cestě, jezdívalo nás většinou šest a pravidelně stejná sestava. Drahuška, já, paní N., šéf truhlárny, vedoucí režijního skladu a vedoucí střediska oprav.
Já suverénně nejmladší a všichni ostatní nad padesát. Ale to ničemu nebránilo tomu, abychom si neužili pytel srandy.
Hned první hlahol, začínal cestou nahoru k chatě a že to byl pořádný kopec to teda byl a veselí odpovídalo přesně velikosti toho kopce. nohy bolely už po chvíli, jeden podporoval druhého a nakonec se podařilo a my byli u chaty.
Chata byla poměrně velká, vešlo se do ní v pohodě 35 lidí. K tomu kuchyň s jídelnou, Velká společenská místnost, záchod / opravdu jen jeden/ lyžárna, a kamenná místnost chatě , kde byl pramen studánky a která sloužila i jako koupelna.
Náš ukol každé inventury zně : rychle sepsat co kde je rozbité a bude potřebovat opravu, co je potřeba dokoupit a vymyslet, co by se kde dalo vylepšit. A zatímco my tohle všechno dávaly do kupy, tak paní N. se pustila do díla a v kuchyni začala čarovat.
Netrvalo dlouho a už nás volala na svačinu, obložené chleby a čaj / kdo chtěl tak i rumem/ přišly vhod. A když k tomu už v jídelně voněly houby, věděli jsme, že k o obědu bude bramboračka a k ní ještě i poctivé
Tak, teď jsem napnutá jako tetiva u luku... co poctivého bude k bramboračce... u nás se k jedla bramborová buchta nebo-li bác... zdravím... Alena
OdpovědětVymazatMy měli doma vždycky bramboračku a vdolky s mákem. :-)
VymazatA já si vždycky říkám, že nepozorně čtu, když po pár dnech článek dočítám 😂. ED.
VymazatTo se to krásně vzpomíná. K bramborajdě jsem měla vždycky ráda rohlík, ale jsem moc zvědavá co se jedlo k takové bramborajdě i jinde. Vím, že se dost často jedli vdolky, ale u nás ne. Dneska jsem zkusila jiný recept na bílý klobásy, tak jsem zvědavá jak budou chutnat. Do pekáčku, mám takový jakoby skleněný, jsem dala na dno na proužky nakrájenou cibuli, na cibuli strouhaný na hrubo brambory, sůl, pepř, kmín, na brambory kyselé zelí, trošku vymačkat na zelí na plátky nakrájený jablko a nahoru zatočenou klobásu. Ještě to mám v troubě a tak jsem zvědavá, jaký to bude, ale to budu jíst až zítra. Dneska byl zbytek zeleninového, nevím jak to říct, asi džuveče a vařený brambory, mě to moc chutnalo. Ten recept na klobásu jsem dneska objevila na internetu, psala ho tam nějaká řeznice, tak jsem si řekla, no když řeznice, tak to bude třeba dobrý. Byly to top recepty. Mám tady 4 plechy nadělanýho cukroví, tak odpoledne budu péct, jen se ze mě bude kouřit. Ještě mám v lednici trošku lineckého těsta, ale to asi zase až zítra. Už mě to dost unavuje a zmáhá, ale musím něco dělat. Za chvíli se půjdu trochu projít a dál se uvidí. Měj se hezky. Věrka. Koukám, že je to ůplný román, ale určitě tě to nevadí. Ahoj. V.
OdpovědětVymazat