neděle 2. listopadu 2025

Píšete mi,

že jsem hodně statečná a silná.

Ne ne , to není pravda, možná to tak vypadá, ale opak je pravdou.

Já vlastně už nejsem vůbec nikdo. Od loňského září nejsem máma a od toho letošního už nejsem ani manželka a věřte, že obojí se byla moc,  moc ráda.

I když to vypadá, že se snažím pořád něco dělat, tak vlastně ano je to pravda. ale dělám to jenom proto, že to dělám, žádnou radost ani potěšení mi to  nepřináší.

Ze všech stran slyším, dej tomu čas bude líp. Jenže ty vteřiny, minuty, hodiny, dny a týdny jsou tak neskutečně dlouhý, prázdný a bolavý.

Všechno mi Verunku a Radka připomíná, úplně všechno. Každá písnička v rádiu, každé jidlo, prostě úplně všechno, ke všemu máme nějaké společné myšlenky.

Ani jeden si to takhle nezasloužil.

Vloni, když byl Radek půl roku v nemocnici, byla mi Veruška opravdu velkou oporou. Statečně se mnou za Radkem jezdila a se vším se mi snažila pomáhat. Když pak přišel na začátku srpna  Radek domů, stala se z ní spolu se mnou plnohodnotná ošetřovatelka. Poctivě Radkovi cvičila s rukama, nohama, dávala ho čůrat, nosila mu pití.

Pomáhala mi ho postavit a pak posadit na židli. Prostě pomocnička k nezaplacení.

A pak nám odešla.


A nám s Radkem nezbývalo nic jiného, než se do toho zakousnout a makat ještě víc, dělali jsme to pro Verunku, tak moc se těšila na to až bude taťka chodit.

Bylo to hodně náročné, ale povedlo se a my z toho měli velkou radost.

Minulý týden jsme měli jet do Karlových Varů, úplně poprvé a úplně sami bez Verunky.

Dokonce i Barušku nám tam dovolili a udělali by pro nás ještě spoustu jiných výhod - jídlo na pokoj, klíč od zadního vchodu, upravené procedury přímo na Radka.

Tak moc jsme se těšili.....


A místo toho od pátku vzpomínám jak jsme vloni na Dušičky s Radkem zapálili na okně svíčku pro Verunku. To už Radek  vydržel chvíli stát. Tak jsme tak stáli u toho okna, objímali se, brečeli a mávali Verunce do nebíčka.

Letos od pátku každý večer tu svíčku zapaluju sama, nemá mě kdo obejmout, tak tam tak stojím, myslím na ně, brečím jak malá holka a je mi bez nich moc moc smutno.

Už je listopad, pak prosinec a Vánoce, nevím jak to všechno zvládnu, bojím se toho, moc se toho bojím.

Bez nich už prostě nic nejsem, jako kdybych ani nebyla...

A věřte, že jsou i dny, kdy ani být nechci a zjistila jsem, že už ani smrti se nebojím.

Zítra ráno jdu k paní doktorce, tak snad mi nějak upraví léky.

V úterý a ve čtvrtek přijde paní psycholožka.

V někdy v týdnu mi přivezou z pohřební služby Radka, jen nevím ještě přesně kdy, budou volat.


U notáře jsem se sešla s Radkovým tátou, dvacet roků jsme ho neviděli.

Když se dozvěděl, jakou by měl dědit částku, 

nezřekl se jí, jen řekl, že si to ještě rozmyslí....

A pak mějte chuť do života, mně už ty síly opravdu docházejí...


Slibuju, že se budu dál snažit, ale fakt je to moc těžké..


Ta socha u našeho kostela je tak pravdivá....


berte to jako moji bolavou  zpověď
nic víc, nic míň 

15 komentářů:

  1. No tedy to koukám, jak jste byli rychle u notáře. Manželovi když umřeli rodiče, tak čekali na notáře půl roku a skoro rok. A taky jsem ani nevěděla, že měl Radek ještě tátu. No nevím proč jste se nestýkali, ale snad bude soudný a dědictví se zřekne. Od té doby co nebloguji jsem přestala i sledovat blogy a hodně mi toho uniklo.
    Chápu, že to máš hodně, ale hodně těžký se s takovou ztrátou srovnat. Ale snažíš se a to je dobře. Přeju Ti Šárko ať najdeš něco, z čeho budeš čerpat sílu pro další život. Klidný zbytek neděle <3

    OdpovědětVymazat
  2. Šári, tak jsem tu tvoji upřímnou, bolavou zpověd probulela s tebou, drž se zlato, už jen v tom , že nám slibuješ snažení vydržet, je hodně síly,
    věřím že jednou si řekneš, zvládla jsem to , zvládla pro ty svoje tam nahoře, i když bolet to nepřestane.
    Moc tě objímám🧡. Aťka

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Šárko,tohle trápení bohůžel nezmizí ze života jen se časem lehce posune ,ale jenom když to mozek dovolí. Já ti věřím ,že to dáš už kvůli nim a i nám. By řekli ,že mamka je statečná ta se s tím popere,přece není srab by dodal Radek. Věřím,že Veru byla velká opora. Ono starat se o člověka je velká zodpovědnost,aby vše měl a byl spokojený. Určitě paní doktorka léky nastaví,abys byla v uvozovkách ok. To jsem nevěděla,že měl tátu. Tak snad se vzdá. Ukáže se jeho osobnost zda dobrá či zlá.Budu na tě myslet,kdyby něco už jsem psala i říkala,kdyby něco volej a podrbej Barušku,Jana od Bech.

    OdpovědětVymazat
  4. Milá, tak moc ti přeji, aby se Radkův otec všeho vzdal. Předpokádám, že vám nic nedal a vše jste si vybudovali sami. Tak proč?? Vždyť už musí být starý. A že Verunka byla velkou pomocničkou bylo cítit ve všech příspěvcích, co jste spolu psávaly. Asi nikdo nemůžeme posoudit do hloubky tu bolest, když to člověk neprožije. Až bys měla chuť se chvilku bavit po telefonu, zavolej. Pavla

    OdpovědětVymazat
  5. Milá Šárko, bulím s Tebou a chápu Tvoji neutichající bolest, že Ti píšeme, že jsi
    silná a statečná je jenom taková útěcha pro Tebe, aby jsi věděla, že s Tebou cítíme,
    ale bohužel tu strašnou bolest si musíš odžít sama. Ty naše slova útěchy Tě mají
    podpořit a dodat Ti sílu jít dál . Nemyslím si, že nejsi nikdo, jsi hlavně Barušky
    panička, sousedka Tvých sousedů, naše blogerka , určitě máš plno známých, také
    jsi dobrá účetní , výborná kuchařka a třeba ještě sama objevíš, co ještě si....
    Bohužel, při dědictví se vždy pozná charakter člověka . Moc Tě objímám a v myšlenkách jsem stále s Tebou, Alča

    OdpovědětVymazat
  6. Naše milá Šárinko, čeká tě těžké období kolem Vánoc. Já jsem si také prožila svoje.
    Před Vánoci mě zemřela dcerka a táta. Bylo to opravdu těžké a mě se osvědčilo dělat,
    že žádné Vánoce nejsou, žádná výzdoba, žádné pečení. Přitom jsem pekla
    cukroví pro celou rodinu, abych něco dělala, ale doma jsem si nic nenechávala.
    Zkrátka žádné Vánoce. Mě to tak vyhovovalo, ale každý jsme jiný.
    Já na tebe pořád myslím. Umím si představit jak ti je, ale jenom milosrdný čas
    ti postupně pomůže všechno překonat a naučit se s tím žít a věř mi že se budeš
    zase i smát. Věř na milosrdný čas!! Pohlazení Barušce, ahoj Jiřina

    OdpovědětVymazat
  7. Šárko, ty jsi a navždy budeš máma a manželka...♥️Mame tě moc rády, drž se! V. ( Taky jsem Verunka...ale podepisuju se jen V, abych nejitrila rány...

    OdpovědětVymazat
  8. PS ty Šári, a nechceš do těch lázní jet i sama...? Třeba na ty Vánoce? Víš, třeba by ti to udělalo líp, byla bys mezi lidmi, trochu by tě to rozptýlilo aspoň malinko ..V.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, teď bych to nezvládla. My jsme tam měli jet na 10 dni do nějakého lepšího penzionu. Bohužel. Včera jsme se měli vracet.

      Vymazat
    2. Aha. tady někdo odpovídá ze mě, to jsem nepsala já??

      Vymazat
    3. ??? Asi už nerozumím vůbec ničemu...V.

      Vymazat
  9. Šárko a moji dobří přátelé, když přišli o dceru, nebyli ani jedny Vánoce doma, vždycky někam odjeli. To jim
    prý také moc pomáhalo. No každý to má jinak, jen
    takový nápad. Jenom na projití hlavou .
    Jiřina

    OdpovědětVymazat
  10. Milá Šárko, včera jsem na Vás myslela celý den..Dušičky, i počasí bylo dušičkové. Věřím, že je moc těžké se se vším vyrovnat. Obdivuju, jak to zvládáte, že pečete, tvoříte, pracujete a opravdu i já si myslím, že jste nesmírně statečná a maximálně se snažíte jít dál. Jsem taky překvapená, že Radek má ještě tátu...musí to být už starý pán a snad se zachová rozumně, co se dědictví týká . Každý den nakukuju na blog a opravdu každý den si na Vás vzpomenu. Posílám sílu a víru v lepší dny. Jana

    OdpovědětVymazat
  11. Milá Šárko, nepsala jsem komentář,jen jsem četla a četla. Při tom jsem si říkala, že je to vše postavené na hlavu. Stále se něco na Tebe kupí, kdy to skončí? Máš naloženo pořádně, na jednoho až příliš. Věřím s ostatními,že vše zvládneš jak s pomocí úřadů, lékařů a hlavně s Tvým postojem k všemu co se děje. Ty to totiž řešíš, jsi ve fázi, kdy už síla dochází, ale zvedneš se a jdeš dál. 🍀 Je to ovšem běh na dlouhou trať
    Aspoň takto To posílám podporu a Barusce pohlazení. U nás prší, je nevlídné počasí, zrovna jsem se vrátila od lékaře s antibiotiky. Po cestě jsem myslela na Tebe v jakém asi počasí jdeš k lékaři Ty a jak jsi pochodil a
    Jo a ty kokosové sušenky zkusím 👍🍀

    OdpovědětVymazat
  12. Milá Šárko, je to hodně bolavé, co píšete...Pochopitelné....Já si, podobně jako Jiřina, myslím,že byste měla na Vánoce někam odjet, neslavít je, protože Vánoce budou hodně emociálně vypjaté období. Změna prostředí by mohla pomoct...Procházky v přírodě, klid, zasloužíte si, aby o vás někdo pečoval....
    Vaše srdíčko je plné bolesti, žalu...
    Věřte mi, umíme se do vás vcítit...
    Proto tu jsme, s vámi, pro vás...
    Objímám na dálku...Míša

    OdpovědětVymazat

♥ Všem děkujeme za vaší návštěvu a děkujeme také za Vaše komentáře :-)