co napsat

Moc se nám do toho nechtělo.

Nechtěli jsme Vám kazit ten krásný adventní čas našimi trápeními.

Vše už se ale zas vrací do svých kolejí, jen my dva jsme nějak víc unavení a víc a víc si uvědomujeme, jak právě v těchle chvílích nám chybí taková ta větší a pravá rodina.

Na všechno jsme úplně sami . Někdy bychom opravdu potřebovali tu úplně obyčejnou skutečnou a upřímnou pomoc, třeba takovou, že bychom měli pár chvil jen sami pro sebe, mohli na chvíli na vše zapomenout a jen tak na chvíli si vyjít večer do města na trhy, cestou si dát punč, poslechnout živě koledy a pak se jen tak courandou vrátit domů, vyfoukaní z venku a hlavně zas plní sil.

Důležité ale je, že už je u nás zas veselo, dárečky máme všechny zabalený, cukroví tolik, že by vystačilo i pro celý regiment vojáků , stromeček už je taky ve sklepě. Doma máme rozdělaný gauč, to aby se nám lepši koukalo na pohádky a mohli bychom při nich být všichni pěkně pospolu.

V sobotu se u nás už zas malinko šlo i ven na procházku, sice jen kraťounkou, ale došli jsme . Včera jsme se radovali ze sněhu, stáli jsme u okna jak malé děti a byli jsme z toho fakt na měkko. Přikoupili jsme si ještě víc vánočních světýlek a tak se těšíme úplně ze všeho i toho nejobyčejnějšího, co nám a Verunce dokáže vykouzlit úsměv na tváři.

A navíc něčeho, co ani neumím popsat se nám každého dne dostává. Pravidelně nacházíme ve schránce od Vás spoustu krásných vánočních přání a tak nakonec nejsme až tak sami, je nás vlastně hodně a za to Vám všem moc děkujeme.

Děkujeme Evce ze Slovenska, babi ze Stříbra, Milušce, Nadě , Jitce a Vlastě za moc krásné dárečky, které jste Verunce a nám poslaly a vlastně i Barušku jste obdarovaly.

Moc Vám všem děkujeme a omlouváme se, že jsme se neozývali, ale nám opravdu nebylo do psaní.

Verunka zatím ještě ne, ale my se Šárkou se Vám budeme aspoň malinko ozývat.

Ať jsou Vaše předvánoční dny plné klidu a pohody.

Radek

Včera Verunka po týdnu zas už i trochu fotila

ruce se ji tedy ještě hodně klepaly, ale radost z toho, že to dala byla veliká .