Jsem si myslel, že to nic není a že to zvládnu. Holky chystaly na úlky a v tom jsem se do toho vecpal já se slovy, tak mi to hezky nachystejte a já je udělám.
Nachystaly, jen já ne a ne udělat alespon jeden úlek, teda úlek to byl, ale spíš z toho, že mám moc tlustý prsty, a prostě já a těsto se do tý formičky naráz nevejdem.
V tom ale Šári povídá, počkej, něco mě napadlo, padla mi k nohám a cosi hledala v boxu ve spoddním šuplíku linky . Po chvíli hrabošení s výkřikem - mám ji ,vyskočila z podlahy a podávala mi novou, větší formičku na úlky.
A ta už byla přesně na ten můj prst a navíc to byla taková ta otevírací, takže z formičky šly už hotové úlky pěkně vyndávat a ani na prstu už mi nezůstávaly.
No nemám je jak od cukráře, ale zato jsou to vzácné originály, ani dva si nejsou podobné, mám je jak od Picasa, co kus to jedinečnost, takže vlastně jsem děsně dobrej, povídaly mi holky.
Jenže nejsem dobrej jen já, ale i ty ůlky a já tak mám neblahé tušení, že nám doma moc dlouho nevydrží, vůbec když je máme v pixle v ložnici a ta je jen kousek na dosah od mé postele. Nebezpečná kombinace to je,alespoň teda pro mě jo.
A s Verunkou jsme se navzájem podpořili, pokud ona bude už fotit, my budeme psát a tak se teda děje.
A my všichni od nás z trochu zachumelených hor Vám přejeme moc hezké a už vánocemi voňavé, jak to říká naše Verunka, dny
Moc vám za všechno děkujume, Vaše podpora pro nás hodně znamená ♥
Radek
Žádné komentáře:
Okomentovat
♥ Všem děkujeme za vaší návštěvu a děkujeme také za Vaše komentáře :-)