10.adventní

Aneb taťko, dneska bys mohl napsat i ty a ne si jenom semka chodit číst a tetelit se u toho.

Tak se teda stalo, že to dnešní 10. prosincové vyprávění vyšlo právě na mě .

Tak jako pro Vás, je i pro mě je prosinec hlavně měsícem vánočním . K tomuhle období mám i já spoustu vzpomínek.

Ty úplně nejstarší patří mojí sestřičce Lence, která měla narozeniny přesně na Štědrý den a která už spoustu let není mezi námi, coby devatenáctiletá se spolu se svým klukem zabila na motorce.

A Lenka, tak ta uměla náramně se mnou držet basu, když jsem coby asi 12 ti letý zvědavý kluk hledal před Vánocema dárky a našel hokejku, kterou se mi podařilo při jejím zkoušení doma v chodbě zlomit, pomohla mi ji slepit izolepou, vrátili jsme ji na místo a oba dělali, že jako my nic.

Těsne před už vlastně před dávnými Vánoci jsme se Šárkou dostali dekret na tenhle náš byt a měli jsme z něj tenkrát velikánskou radost.

A taky vidím Verunku, to ji byl rok a třičtvrtě, tenkrát jsme ji koupili pod stromeček takovej ten malinkatej kočárek s panenkou a ona když ho viděla, tak se radostí počůrala a jenom povídala moje nána, moje nána a nebyla ničeho jiného schopna .

A vánoce, tak to jsou pro mě ve vzpomínkách i vánoční prázdniny, které jsme s Lenkou moc rádi trávili i babičky ve Voletinách. Tam to bylo jiné jak doma v paneláku. U babičky se topilo ještě v kamnech a ty byly jen kuchyni a já tak moc rád do nich přikládal. Večer, než co jsme šli s Lenkou spát, tak babička vždycky otevřela dveře do svátečního pokoje, to aby nám tam pustila trochu tepla, ale i přesto duchny, kterýma jsme se přikrývali a který byly tak naducaný peřím, že ani přes ně nebylo vidět, byly tak vymrzlý, že jsme z toho až tajili dech a přesto jsme to měli tolik rádi a každý večer se na to už těšili.

A v noci, to když Lenka potřebovala čůrat a vzbudila mě, protože se sama bála tam jít , záchod byl totiž na společné chodbě. Co ale bylo horší, byly ty kamna a jejich roura rozpálená až do červana, tak té jsem se bál i já.

A co bylo taky bylo prima, bylo to když nám ráno děda na kamnech nahříval rohlík ke snídani, který byl pro nás v tu chvíli větší vzácnost jak vánočka.

Jejda dalo by se toho psát víc, tak třeba zas příště.

Já Vám všem za nás všechny přeju moc hezký večer .

Radek