Z historie perníčků

Perníkářství prošlo složitým vývojem.

Od druhé poloviny 19. století je možné objevit ve všech vydávaných kuchařkách knihách spousty předpisů na perníčky, marcipánky a další druhy pečiva, určeného pro velikonoční, adventní, vánoční či masopustní období.
Je však nutné vědět, že toto domácí pečivo, které se ostatně v mnoha domácnostech peče dodnes, nemá už s původními perníky vůbec nic společného.

A to jak z hlediska přípravy, tak i chuti.

Původní perníky se připravovaly podle tajných receptur, které si každý mistr pečlivě střežil a předával je pouze svému nástupci.

Byly většinou dost složité a obsahovaly také drahé a ne vždy dostupné suroviny, které se k nám dovážely. Zejména koření a v dobách nedostatku i med.

Těsto se připravovalo dlouhou dobu dopředu, několik měsíců a často i let se pak nechávalo odležet. Říkalo se, že nejlepší perníky na svatbu byly z těsta, zadělaného v den narození nevěsty.

Dalším důvodem, proč perníky pekli muži - řemeslníci, byla značná fyzická náročnost přípravy surovin, jejichž váha se počítala na desítky kilogramů a které se musely prosívat, cedit, zahřívat, mísit…
Také hnětení samotného těsta trvalo dlouho a bylo velice namáhavé.

A ještě náročnější bylo uleželé a ztvrdlé těsto naporcovat a hníst tak dlouho, až bylo vláčné a vhodné k tvarování.
První zmínka o prodeji perníků na našem území je z roku 1335 a váže se k městu Turnov.

To ovšem neznamená, že perníkáři nepůsobili i na jiných místech.

Zpočátku byly pro české perníkáře vzorem výrobky z norimberských perníkářských dílen.Od nich postupně přebírali zkušenosti a kopírovali perníkové pečivo i výrobci z dalších královských a poddanských měst a městeček.

Záhy se začali sdružovat do cechů, nejprve společných s pekaři, mlynáři, krupaři, koláčníky a dalšími.

Teprve ze 16. a 17. století existují doklady o ojedinělých samostatných cechovních organizacích perníkářů, a to hlavně z velkých měst, kde jich bylo dost na to, aby mohli cech založit.
Vítaný byl každý tovaryš, který na svém vandru získal zkušenosti právě v Norimberku.

Nejlepší perníkáři se zpočátku soustřeďovali v Praze, ti první pravděpodobně přišli přímo z Norimberka, podobně jako spousta německých řemeslníků dalších profesí, kteří se k nám stěhovali v době před husitskými válkami.

Jinde dál působili společně s dalšími příbuznými profesemi.
Vzhled perníků už od konce 19. století výrazně ovlivňovala obliba papírových barevných nálepek, které se na perník lepily polevou.

Byly na nich vytištěné vlastně podobné motivy, jaké se užívaly u perníků vtlačovaných do dřevěných vyřezávaných forem - srdce, čerti a Mikulášové, koně, husaři, panenky…
Tehdejším zákazníkům se barevné obrázky, vyvedené díky možnostem barvotisku pěkně do detailů, zalíbily.

A pak k nim pekaři postupně začali přidávat pestré květy, zrcátka, mašličky a dokonce i fotografie.
Pečení perníků se kromě toho stále víc přesouvalo do domácího prostředí.
Už dávno padlo tajemství receptů, které si každý perníkář chránil jako oko v hlavě.

Naopak, těžko by se našla kuchařská kniha, která by neobsahovala hned několik receptů na různé druhy perníků.

♥

i já si pozvala ty svoje dva tovaryše

tak jako tomu je každý rok

a ty mi ty naše perníčky před chvílí dozdobili

zatím schnou

♥

tyhle jsou také vánoční

loňské a předloňské

a takhle se ti mí tovaryši tenkrát snažili

sic nejsou jak od pravých perníkářů

jsou ale dělané s láskou a těšením se na vánoce

a jsou naše

♥

♥

za nás všechny od nás hor Vám přeju moc krásný večer