se mnou to není

 jednoduché. Vím slíbila jsem Vám fotky ze zahrady, ale pořád si nějak nemůžu zvyknout, že focení je na mě. Dřív tohle zvládala Verunka a tak to šlo mimo mě. Na zahradě teď zakleknu a jedu, baví mě to, ten pocit z toho když to udělám je prima aspoń vždycky na chvilku. Včera jsem plela kolem pergoly a " v lese" jak říkala Verunka. Myslím, že tyhle kousky zahrady Vám nikdy nijak moc nefotila, tak dneska tedy jejich premiéra. Mám to hotové nahrubo, ještě je tam co dolaďovat, ale z toho nejhoršího to mám hotové.

Verunka nám na zahradě moc co chybí. Pokud to příroda  nezařídí jinak, vypadá to na slušnou úrodu všeho, no a to by se Verušce moc líbilo.  Vždycky když ovoce dozrávalo, tak ráda otrhávala a chodila nás s ním krmit. A když bylo potřeba natrhat rybíz na džem, tak s tím neměla žádný problém, sedla ke keříku a i dvě hodiny tam seděla a trhala a trhala. 

A houpačka, tak ta zahálí nejvíc. Pokud Verunka nic jiného zrovna neměla na práci, tak to byla právě houpačka kde jsme věděli, že ji s jistotou najdeme. Teď, kdykoliv jdu kolem ní a vidím jí prázdnou, raději ani nebudu psát jak mi je. 

Tahle je z loňského konce března, kdy jsme byly s Verunkou poprvé na zahradě samy bez Radka. Taky nám tam tenkrát bylo smutno, ale žily jsme nadějí, že to bude dobré. 

Teď nám tam je taky smutno, no a naděje, tak ta bohužel žádná není a Verunku už na houpačce nikdy meuvidíme.

A tahle je z loňského léta 

A my s Radkem Vám přejeme hezké odpoledne 🌹

Poslední

 dny, hned po obědě padáme na zahradu. Všechny účetní práce spojené s dubnem už mám hotové a tak nebyl důvod sedět doma. Domů se vracíme až večer před osmou a pak abychom neměli čas na černé myšlenky ještě tak na tři hodiny usedáme k manufaktuře . A věřte nám, že pak už docela udyndaní rádi uleháme. Baruška ta to zalomí hned co přijedem domů, zavrtá se do rohu gauče a když pak jdeme před půlnocí spát, tak chrní tak natvrdo, že když ji pak nesu k nám do ložnice, tak o tom ani neví .

Na zahradě už začíná být vidět, že se jí opravdu odpoledne co odpoledne věnuji . Nejsem ale sama, kdo se jí  takhle věnoval . Jak jsme tam poslední rok moc nebyli, tak hraboši a všichni ti myšáci měli pré a mně tak po jejich hodech nezbyl ani jeden tulipán a ani jedna narciska. No a já tak na podzim budu mít zas co kupovat.

Taky už jsme i grilovali, ale opravdu jen na malém grilu na verandě, do pergoly si opravdu kvůli Verunce ještě netroufáme. Včera jsme na zahradě se slzami v očích na tu naši holčičku moc vzpomínali. Před dvěma lety běhala po zahradě v čarodějnickém klobouku s lampionem v ruce a byla tak moc spokojená . Tak moc nám tam včera chyběla.

 Ještě že máme aspoň tu naši chlupatou lumpici. S ní se fakt nenudíme. Tuhle jsem seděla na bobku u záhonku a plela všechnu tu trávu co tam za rok narostla.  V tom se přihnala naše Barčí, šup na mě. A jak jsem to nečekala, tak okamžitě jsem se v tom záhonku válela a Baruška dováděla ještě víc, protože si myslela, že si s ní tak hraju.

Bojler jsem po třech špatných pokusech zapojila taky a tak už zas máme i teplou vodu.

Koupili jsme i nový potah na stříšku na houpačku, je ale o pět centimetrů kratší než co měl být a tak dnes vezmu do ruky pilu a šrouby a trochu ten rám stříšky budu muset zmenšit, ale to mi nevadí, já ráda pracuju s nářadím.

A taky už máme zasazený brambory a cibuli. 

Zítra by nám měli přijít nové borůvky, půlka keříků těch starých nám vloni uschla, tak dneska je vykopnu a zítra ty nové zasadím.

A protože nerada pracuju v rukavicích, tak mám ruce no jéjej. Vždycky večer je pořádně vydrbu, když jdu spát namažu je indulónou a do rána zas dobrý.

Včera u jsem moc nefotila, víc jsem pracovala, ale dneska to napravím, nebojte.

No a my oba s Radkem Vám přejeme hezké odpoledne a moc za Vás děkujeme 🌹

.

Tak se mějte moc hezky.

A pak si

 vyberte.

Pavla se mě minule ptala,
kde my kupujeme kytičky na zahradu. Tu hlavní velkou várku jezdíme koupit k Jindrovi / Radkův spolužák že základky a kamarád dodnes/ do zahradnictví.

To si vždycky říkám, že už mám nakoupeno všechno, ale sama vím, že to není pravda. A kdo za to může, no přeci náš trh, kde mají kytičky k prodeji každý den. 

Tenhle týden mají u řezníka díky čtvrtečnímu svátku zavřeno i v pátek a tak jsem se tam pro maso vydala už dnes . A co mají kytičky společného s řezníkem ? Hodně, řezník je totiž naproti trhu. A to je holt moje slabina, však i dneska jsem za ně dala víc jak za maso .

Však mrkněte sami, copak jde odsud odejít s prázdnou, no mě určitě ne.

Domů jsem přinesla dvě plné tašky kytiček a tak kromě toho, že zas budu pokračovat v zušlechťování zahrady, čeká mě ještě jejich zasazení a ruce už se mi na to úplně klepou.

A vy mějte krásné úterý a my sedáme do auta a frčíme na zahradu.

A určitě nám můžete psát i domů, za každý Váš dopis jsme moc vděční, vždycky je v něm něco co nám dodává sílu a ukazuje cestu, jak se posunout dál 🌹

Dneska ještě nemám

pro vás fotky hotových částí zahrady .

Je tam práce jak na kostele. Včera jsem se pustila do okolí skleníku a ostružin, to byla taky džungle, člověk by neřekl, jak rychle ta zahrada může zarůst . Z nejhoršího už to mám hotové, jen skoro dvě hodiny mi dalo než jsem se prohrabala loňskýma a letošníma ostružinama. Jako velkého pomocníka chválím aku zahradní nůžky co mi Radek koupil k Vánocům. Fakt mi ušetřily hodně námahy. Mám pytel y půl rozstříhaných loňsky ostružinových klacků a bylo prima, že mi ty nůžky s tím pomohly. 

Dolů na zahradu se Radek ještě bojí chodit, to ještě musíme dotrénovat a tak vyplel vyvýšený truhlík co máme na verandě, zasadil do misek afrikány co jsem si už nakoupila a dal nový ubrus . teď nevím jak to pojmenovat, na box, kam dáváme podsedáky když odjíždíme domů.

Dneska mě čeká zapojit bojler, a budu plet jahodový záhonek a zítra už do něj přijdou nové jahody.

Taky máme v plánu si dneska opéct buřty, ale v pergole to nebude, tam nám to dlouho asi nepůjde. Na to jak jsme tam grilovali a pekli s Verunkou máme tolik vzpomínek, že tam prostě ne. 

A Baruška, tak kromě hlídání jezírky zahájila i sezónu sázení, Včera jako první zasadila toaleťák, ten první zdatně zahrabala do mulčovací kůry a když mazala s tím druhým a viděla, že ji naháním, tak ho zahodila a zdrhla, jenže předtím ho ještě stihla po zahradě takhle vymotat. Je prima, že máme alespoň tuhle malou lumpici, která se nám taky umí o zábavu postarat.

A my dneska máme polívku s krupicovýma nočkama a hovězí na houbách.

A vy mějte pohodovou neděli a moc děkujeme za Vaše komentáře, poctivě si je čteme a moc nám pomáhají.

Tak teď ještě ta naše džungle, než co jsem včera začala.

Tak se mějte prima .

Nejen velikonoční nádivka

 Tenhle recept jsem měla v plánu sem dát minulou neděli nebo pak v pondělí.

Věci se ale měly jinak a tak se to vše posunulo. Ale snad Vám to nebude vadit.  Určitě i vy máte svůj recept na nádivku a já Vám dnes napíšu ten náš. My ho teda děláme i během roku. To ho dělám i jako muffiny . Máme to tak rádi třeba i jako podzimní večeři s hrnkem teplého čaje.

Příprava u nás začíná už den předem a to tak, že si dám povařit líbivou uzenou krkovičku.

Vývar nechám do druhého dne vychladnou, přecedím ho, to abych oddělila to tučné a to pak vyhodím - to nepoužíváme.

Asi decku vývaru si schovám na nádivku a z ostatního klasicky uvařím polévku.

Pokrájím 2- 3 starší rohlíky a ty zaleju rozmíchanou směsí ze 2 vajíček, toho vývaru a přidám trošku smetany / bílky neodděluji/ a vše pěkně rukou promíchám.

Přidám pokrájené uzené, prolisovaný česnek, majoránku a trochu zeleného / kopřivy, špenát, petrželku/ co zrovna roste nebo máte po ruce.

Dám do vymazané pečící formy a peču dokud není vršek vypečený.

A jak už jsem psala, dělám z toho i muffinky.

A my hned po obědě jedeme na zahradu, nejdříve ale musíme do OBI pro nový sud ke skleníku. Ten původní nepřežil zimu, zůstala v něm přes zimu voda a prasknul.

Vy všichni mějte krásnou sobotu a já vám vyfotím co budu dnes dělat. Budou to fotky před a po mém zásahu. Však už se na tu práci těším.

A děkujeme.

Víte, že s Vámi

 mluvíme o všem úplně narovinu, nemáme před Vámi co tajit.

Vždycky když od Vás dostaneme nějaký pohled, dopis a dneska i balíček,

jsme z toho úplně dojatí. Moc si vážíme toho, že s námi pořád jste a nenecháváte nás v tom samotné

Nikdy se ta vše pošta neobejde bez slziček, ale nebojte to nejsou slzičky které ubližují, naopak jsou to slzičky, které nás utvrzují v tom, že jsou lidé, kteří nás mají rádi a myslí na nás.

Moje máma bydlí od nás pár minut. Teď nepomlouvám, jen konstatuji to co vědí všichni co ji znají.

Je to osoba zlá, studená a bezcitná. Můj vztah k ní je nulový i proto, že ona mě nevychovávala a k Verunce se chovala tak jako k cizímu člověku i přesto, že Verunka se jí snažila mít ráda a nikdy nemohla pochopit to, že když někdo nese titul babička, že jím není.

Včera mě ale ranila a to tak, že jsem potkala po dlouhé době jednu známou a ta hned na mě všechno vím, Líba mi to říkala / moje máma/. A tak jsem se dozvěděla jaké dělá před lidma scény, že jí umřela vnučka !

A že prý Verunka umřela v důsledku svých nemocí. Jak se tahle osoba může takhle chovat, vždyť se o nás a ani o Verunku se nezajímala. Byli jsme ji na obtíž, to vám rozum nebere.

Prala jsem se s tím včera celé odpoledne, myslela jsem, že to ani Radkovi říkat nebudu, to aby se netrápil, ale musela jsem s pravdou ven, protože to na mě viděl.

Nebudem to nijak řešit, ne to ne. 

A nakonec to byla i ona, kdo zůsobil, že se jsme se pak už ani nemohli vídat s Rózkou a Danečkem.

Bráchovi přepsala všechen svůj majetek s tou podmínkou, že s námi přeruší všechny , už takhle díky ní slabé, vztahy. A on na to slyšel.

Víte o to víc si vážíme toho, že Vás tu máme a moc děkujeme za všechny Vaše velikonoční pohledy, které ještě i dnes nějaké dorazily včetně balíčku od Svatuš.

Už jsme i s Radkem vymysleli, jak se Vám za to odvděčíme.

Moc Vám za všechno děkujeme.

Šárka s Radkem a chlupatou lumpicí 

a před chvílí šel Radek úplně sám bez jakékoliv podpory, Verunko viď ♥

Dneska trochu jinak

 Vím, že jste od nás zvyklé, že zahradu máme vždy upravenou a jako z cukru.

Tak teď to je úplně jiná, vloni jsme sice s Verunkou na zahradu s Blankou nebo Jirkou odvedle jezdily, ale to jenom v sobotu. Přes týden jsme jezdily za Radkem a neděle jsme si dělaly jen samy pro sebe, hrály jsme si, něco kutily a taky si to jen tak užívaly a koukaly na pohádku. A pak jak nám Verunka odešla do nebíčka, tak na zahradu jsem neměla ani pomyšlení a na zahradě je to patřičně znát.

Dneska jsme vyjeli už po obědě a úkol pro mě zněl makat, makat a makat. Jak já byla za tuhle práci ráda, už mi to fakt chybělo. A tak jsem sekala, hrabala a znova sekala, protože to byla džungle. Ostříhala jsem staré ostružiny u pergoly a ty nové navázala. Ostříhala jsem uschlé výhony vína. Na záhonkách ostříhala suché stonky  po letničkách. Osázela truhlíky na plot u chaty. Vyplela jsme vyvýšené záhonky, Radek mezitím naháněl Barušku z jezírka, která si tam pěkně po svém skočila placáka a snažila se ulovit žábu, což se jí naštěstí nepovedlo. A všude na nás vykukovala Verunka, tu byl bublifuk ještě z loňska. Pod houpačkou guničky do vlasů. Dole u plotu zakutálený balon. Ale dali jsme to. To víte, že jsme si i pobuleli, Verunka nám chyběla  na každém kroku, přeci jen takhle na celé odpoledne jsme byli na chatě poprvé.

Máme hotový sice jen kousek zahrady, ale je to na něm pěkně vidět, prokoukl jak hrom.

Tak teď ty fotky, jaké od nás neznáte, zahrada coby džungle.........

Mějte hezký večer, my se jdeme vykoupat, trochu si posmutníme, pomuchláme Barušku a půjdeme si lehnout.