dneska to je na pátek rok
co si pro mě do jedné malé vesničky k Šumperku přijeli naši 
a odvezli si mě k nám domů
a já
já se ani trochu nebála
a když jsme přijeli domů
tak mi dali napít mlíčko
to víte trochu jsem na to koukala
bylo teplé tak jak jsem na to byla zvyklá
to jo
jen to měkké, teplé
z kterého jsem mlíčko doposud pila od maminky tu najednou nebylo
ale za chvíli jsem to zkusila i takhle z mističky
a moc mi to zachutnalo
koukám
že div jsem do té misky nespadla jak moc to bylo dobré 
a pak jsme jeli na zahradu
což o to zahradu jsem už taky znala
ale pěkně rovnou
hodně jsme sí na ní s bráškama a sestřičkou chodili hrát
a tak jsem se těšila
jenže představte si
tahle naše byla z kopečka
a to bylo něco
mně na tom nešlo běhat 
do kopečka ještě to jakž takž šlo
ale dolů jsem to brala pěkně sudama
válela jsem se u toho
a sama nevěděla
co se to se mnou vlastně děje
ale nakonec i to jsem se naučila
a za pár minut už jsem z kopečka běhala jak divá
občas jsem ještě škobrtla
ale to už jen úplně malinko 
a pak večer
tak to jsem byla statečná holka
ani jednou jsem neplakala po mamince
hezky jsem se zas nahamala
lehla do něčeho moc měkkoučkýho
nechala se přikrýt
a za chvíli spinkala jako miminko
no nedivte se
ten den jsem toho zažila jak ještě nikdy ne
jenže pak v noci jsem se vzbudila
a nechtělo se mi být samotné
a tak jsem to zkusila a ono to šlo
a já si tak přes košík co jsem v něm spinkala
a co měla páníčka u postele
vlezla k našim pod peřinu
a tak už to zůstalo napořád
a druhý den jsme zas jeli na zahradu
a já se poprvé vydala i na procházku
teď už vím
že po horní cestě
a taky jsem se opalovala
a přitom si i po té dlouhé procházce malinko oddechla a schrupla
a taky jsem stihla s páníčkem i trochu pracovat
a zvědave jsem pokukovala
cože to tam dělá
a objevila jsem
že máme jezírko a v něm vodníka
a šla jsem se na něj sama nebojácně podívat
jenže přes ty velký kameny mi to moc nešlo
pacinky jsem na to měla ještě moc kraťounký
a tak jsem tam zůstala takhle zaseknutá
a dál se bála jít
a zase jsem si trochu hrála
a tohle prasátko mám dodnes
náhodou jsem mu ještě nic neukousla
a večer doma
mě pak zas dali spinkat do toho měkkýho košíku
ale mně se ještě chrupat nechtělo
a tak jsem místa spaní takhle zvědavě z košíku vykukovala
brzy jsem ale přišla na to
že košík spíš jak na spinkání
se dá využít na lumpárny ....
a protože mě tohle psaní pro vás baví
tak budeme zas příště v něm pokračovat
a já vám mým psím pohledem budu psát o tom všem co už jsem stihla zažít
a to nejen s tím košíkem
ale úplně se vším
a že toho nebylo málo
a vám všem moc děkuju
za to jak často mi posíláte po Verunce pohlazení či podrbáníčko
a věřte
že obojí mám moc ráda ♥
baf, baf
a co Verunka napsala o tom
jhak moc se na mě před rokem tešili
si můžete připomenout tady :
tu od půl páté od rána straším
já která chodím spát nejdřív v jednu v noci a ráno vstávám tak mezi sedmou a osmou
jsem už dávno na nohách
a nejde mi to spát
venku je krásné
teď už i sluníčkem naplněné ráno
ptáčci už dávno prozpěvují své ranní a namlouvací arie
a my tři se tu pomalu připravujeme na to nové co si dnes s velkou láskou dovezem domů
zároveň ale pořád potlačujem slzy nad tím
co skoro už před třemi týdny pro nás skončilo
a máme pocit
že teprve až teď
když víme , že nám tu dnes bude pobíhat a poskakavat ten nový uzlíček
že nám dochází co se vlastně stalo
že je to nevratné
a že se nestane zázrak.....
a tak se nám nedivte
že už dnes
až budeme na tu malou volat
bude naším domovem a zahrádkou znít tolik milované Baruško ♥
nejde nám to jinak
a ta naše první tolik tu aspoň takhle bude s námi dál ♥
nikdy na ni na tu naši milovanou kamarádku nezapomeneme
svoje místo v naších srdíčkách už má navždy ♥
a dnes tam otevřeme další komůrku
pro to malé chlupáté pro nás zatím neznáme klubíčko
za hodinu vyrážíme
a tak na nás prosím myslete
a jen co to odpoledne půjde tak se vám hned ozvu
a to už zas budeme doma my tři a Baruška
a těším se až ucítím v dlani to známé a měkké teplo
až si budu moc poňuchňat v rukách tu malou psí hlavičku
a podívám se poprvé do jejich psích oček
