středy, kdy se uzavřelo jedno velké jednání, mám každý den dost pocházek. Všechno musím stihnout do osmi dnů a to tedy znamená do zítra / čtvrtka/.
Na zítra mám už jen jedno poslední jednání a nebudu kecat když povím, že budu ráda, až to všechno budu mít zařízené
V pondělí jsem se na pochůzky vydala hned po ránu a vzala jsem to cestou, kudy chodí jen minimum lidí .
Šla jsem zadem kolem kostela.
Teď jsem taková ještě víc a víc " bolavá ".
Příští týden by měl Radek svátek, pak budou velikonoce a po nich by měla Verunka narozeniny. Budou to už druhé bez ní.
Drželi jsme se pevně za ruce, abychom se v tom světě bez Verunky neztratili.
Někdy stačí jen dotek ruky, aby člověk věděl, že na všechno není sám.
V tu chvíli nebyly potřeba ani slova. Bylo jen ticho a ruce, které se nechtěly pustit.
A v tu chvíli to pro nás bylo to nejvíc.
Jak mně tyhle chvíle jistoty a bezpečí chybí.
Tak ta Baruška, to je teda blaho největší🙂
OdpovědětVymazatJinak Šári přeju at se ti podaří i to další odbýt, uzavřít, podrthnout, jak my říkáme.
I ty další bolavější dny zvládneš, budeme tu s tebou❤️
Kolem toho vašeho kostela jsme kdysi šmajdali, když jsme se zotavovali, ty víš Šári,
a přesně , taky jsme raději chodívali mimo davy. Tak se mi to s tou fotkou vybavilo.
Já jsem ráda, a určitě nejsem sama , že ty tu jsi s námi, že si tu s námi zustala💗Klidnou dobrou. Aťka
Šárko jsem ráda, že máš za sebou velkou část zařízování. Máš pravdu, jsme tu s Tebou a máš i Barušku, vím je to málo. Pěkně jsi nám tu Tvou ranní cestu nafotila. Moc zdravím a drbu Barušku.♥
OdpovědětVymazat