Vím, co na

mě platí. 

Vždycky, když mám takové ty hodně mizerné dny, kdy jsem zalezlá, schoulená a ubrečená v koutě ložnice, tak na mě platí fakt okamžitá a nečekaná výzva.

A přesně taková výzva, která mě  nakopla přišla i v neděli a byla jsem za ní moc ráda.

A byla to vlastně taková dvojitá výzva. Kromě pečení na na pondělí, bylo potřeba dojít i do papírnictví a koupit podlouhlou krabici.

Vydala jsem se hned po ránu a já to dala, poprvé jsem zas byla v tomhle  Verunčině oblíbeném obchodě. 

Myslím, že takovéhle papírnictví by se líbilo i Vám.

Odsud Verunka nikdy nedocházela s prázdnou a vždycky si toho odnášela plnou tašku. Však díky tomu jsme doma měli a stále máme takové menší soukromé papírnictví.  Nejednou jsme si na něj s Verunkou hráli a my dva s Radkem chodili k ní nakupovat. A kdo znáte starý film Zlaté dno, tak Verunka se coby prodavač chovala stejně jako pan Plachta a i ona nám dávala za nákupy malé dárky.

A pak mi oba nemají chybět. Tolik jsme toho spolu prožili, tolik.

A protože vím, že ten někdo, pro koho dnešní pečení bylo, sem nakukuje, tak ještě moc za to dnešní pečení děkuju, moc mi to pomohlo.

Víte, já jsem šťastná a spokojená, když můžu dělat radost druhým/ dřív Verunce a Radkovi/. A když vidím, že jsou lidé spokojeni díky mně, tak pak jsem o to víc spokojená i já. 

Mějte pohodové dny a děkuju, že tu jste se mnou 🙏

Šárka

 a tentokrát opravdu velká lumpice Baruška